V případě obchodování s futures hraje výraznou roli clearing systém. Ten v této hře s nulovým součtem vstupuje do obchodu (je protistranou) jak na straně kupující, tak na straně prodávající. V případě teoretického selhání jedné strany je to tak právě tento systém, který by ztratil. Nejenom z tohoto důvodu je tak hodnota každého uzavřeného kontraktu neustále narovnávána na jeho hodnotou tržní (marking to market). Rozdíl mezi těmito hodnotami je pak připisován, či odváděn z účtu investora (margin account - MA), zřízeného při uzavření obchodu (na účtu je uložena částka, která slouží jako základ pro uvedené neustálé nastavování na trh). Vedle standardizace je toto neustálé upravování hodnoty na účtu (tj. vlastně upravování hodnoty celého kontraktu) hlavním rysem, který odlišuje futures od forwardů (u obou na konci období většinou dochází k reversu obchodu - peněžnímu vyrovnání, místo fyzického doručení aktiva). Rozdíl od opcí (třetí z hlavních derivátů) je pak znatelnější – u opcí investor může, u futures a forwards musí.
Částka, která musí být uložena na maržovém účtu, je obvykle funkcí toho, jak volatilní je cena podkladového aktiva – čím rizikovější je toto aktivum, tím větší musí být tato rezerva. Na většinu komodit a ostatních aktiv, včetně těch finančních, se obvykle pohybuje mezi 5 a 10 %, ale záleží na lokálních podmínkách. Velikost této rezervy – marže, je pak z pohledu investora významná zejména proto, že určuje míru zapáčení jeho investice. Je totiž jediným výdajem na počátku investice (futures není investicí v pravém slova smyslu, je to vzájemná dohoda bez počátečního výdaje, mimo MA) a poměřuje se tak s konečným výnosem, či ztrátou (rozdílem mezi cenou futures a spotovou cenou na konci investice).
S výdajem na MA např. pouze 10 % ceny podkladového aktiva tak je investor plně vystaven fluktuacím jeho ceny. Stačí, aby během měsíce toto aktivum ztratilo 5 % své hodnoty, a investor při této 10% marži ztrácí 50 % své investice (poměr 10:1; ignorujme nyní to, že pohyb na maržovém účtu je neustálý, viz výše, a zisky na něm by se měly úročit). Pokud velikost jeho účtu klesne pod udržovací hodnotu a on jej nenavýší, jsou uzavírány jeho pozice tak, aby byly pokryty realizované ztráty.
Vedle transakčních nákladů je to právě ona možnost výrazné páky, co dělá trh futures pro investory a spekulanty atraktivní (význam pro ty, kdo se chtějí zajistit proti rizikům – hedging, je pak evidentní). Nemá ale snad cenu zdůrazňovat, že nejde o žádný oběd zadarmo, jen o možnost pohybovat se dál co se týče rizika a vyššího možného výnosu, ale také ztráty. Ideální je trh futures tak např. pro ty, kdo chtějí investovat do aktiva, či skupiny aktiv (akciové indexy), do nichž by jinak investovali pouze s velkými transakčími náklady (např. snažit se sami složit a udržovat akciový index) a chtějí (jsou ochotni) se vystavit výrazným fluktuacím hodnoty jejich portfolia. Syntetická držba aktiv přes futures tak vyhovuje např. těm, kdo často obchodují, věří v možnost úspěšně časovat trh, apod.