V tradičních demokratických zemích lze pro politické partaje, které nějak "vybočují z řady" :-) použít v principu dvě metody pro jejich "polepšení" :-). První je ta, kterou předváděli (i u nás ...) sami komouši - co se nám nehodí, to "zakážeme". Zákazy by ale měla provádět instituce na politicích nezávislá - např. Ústavní soud, padž jinak by se mohly partaje mezi sebou postupně povylučovat (obzvláště u nás, že :-). Druhá je podstatně demokratičtější a pracnější - jednat s partají jako s každou jinou a jejím zapojením do demokratických procesů mnohdy ukázat jejím voličům nereálnost předvolebních slibů této partaje. Tak se může stát, že se partaj rozpadne (Svobodní v Rakousku) nebo její preference rychle klesnou (komunisté v Itálii, Francii). Co se týká komunistů u nás, tak je to tradiční předvolební bubák ODS pro vystrašení (znárodňování) a polapení duchem poněkud poslabších voličů. Komunisté u nás již dávno nemají za zády velkého rudého bratra a řeči o znárodňování jsou zbytečné bláboly. Komunisté nebyli u nás zakázáni ani za první republiky a přesto volby nevyhráli a žádné znárodňování se nekonalo (zakázali je až fašisté, udělali z nich tím trpitele a tím jim v poválečných volbách paradoxně jen pomohli ...). Ač je to paradoxní, tak sami komunisté provedli ve své partaji určitou demokratizaci a v roce 1968 (by bez příchodu bolševika) proběhl u nás postupný a klidný přechod k demokracii a tržnímu hospodářství bez tunelů a bílých koňů (viz. Klausovo zhasínání a rozsvěcování ...). Nemluvě o tom, že pokud bychom vstupovali do EU dříve (např. s Rakouskem), tak jsme měli diametrálně jiné vstupní podmínky ...
PaulC
