Veřejné rozpočty jsou velmi vážným problémem české ekonomiky. Nejde jen o to, že zatím blokují zavedení eura – to je ten menší problém. Okolo státního rozpočtu na příští rok se i v souvislosti s neblahou politickou situací strhlo mnoho povyku. Že bude rozpočet výrazně schodkový, to je jasné. Výše samotného schodku ale nadále jasná není, hovořilo se postupně o 88 miliardách, potom 101, 128, 174, 142, 115, 119 a 91 a miliardách podle toho, který ministr byl zrovna u moci, která metodika byla použita a které politické cíle byly se zveřejněním čísla sledovány. V jaké podobě ale projde rozpočet Sněmovnou, to stejně nikdo neví.
České rozpočty by se mohly dostat na nebezpečnou cestu: Expanze skrze deficitní financování, zvýšení inflace, zvýšení úrokových sazeb centrální bankou, útlum ekonomiky, nezaměstnanost, pokles životní úrovně. V každém bodě je ale možné zasáhnout a čím dříve se tak stane, tím bude operace méně bolestivá. Chtělo by se říci, že prevence je lepší než léčba, ale její čas už jsme propásli.
Za stav veřejných financí z velké části zodpovídá vláda a otázkou tedy je, co ji donutí k reformám, které by situaci zlepšily. Nejde totiž jen o úsporná opatření při sestavování rozpočtu, ale především o reformy v sociální, důchodové a zdravotní oblasti, které rozpočet zatěžují stále narůstajícím balíkem povinných výdajů.
V současné situaci se jako hlavní problém nabízí politika, patová situace a nemožnost najít většinu pro sestavení vlády, natož pak pro rozpočet a nějaké reformy. Před letošními volbami jsme ale měli vlády, které důvěru získaly a měly šanci provést i reformy. Nestalo se tak. Proč? Zkrátka nižší dávky a/nebo vyšší daně nepůsobí dobře na voliče. A každá vláda je tu přece především proto, aby usilovala o své znovuzvolení. Odkládání reforem, spoléhání se na raketovou akceleraci ekonomiky, poukazování na ještě horší příklady „vzorových“ zemí v EU... Ale každý populismus v této oblasti bude dříve či později konfrontován s realitou.
Za situace, kdy ekonomika roste, se mnohým nezasvěceným může zdát, že reformy nejsou třeba. Proto se nepopulární opatření velmi špatně politicky prodávají. Až se karta obrátí a hospodářství citelně zpomalí, rozpočtový problém se rychle zvýrazní a veřejnost možná pochopí, že je třeba něco udělat. Možná se tak najde i vůle problém řešit, ačkoli už za cenu výraznějších škrtů a takřka určitě i vyšších daní.
K řešení problémů s veřejnými rozpočty pravidelně vybízí Evropská unie, a to nejen Českou republiku. Zmínku o tom, že by země měly řešit deficity, dokud ekonomiky slušně rostou, nebo aspoň o tom, že rozpočty představují významné riziko, si neodpustí zástupci Evropské komise či ECB snad při žádném hodnocení ekonomik členských zemí. Rozpočty jsou celoevropským problémem a neschopnost řešit deficity už nejednou vyvolala pochybnosti o udržení měnové unie v současné podobě.
Reformy tedy potřebujeme, ale říkat, že by to byla jediná možnost, by nebylo přesné. Příklad Ruska ukazuje, že může významně pomoci například ropa. Ruský stát má výrazné příjmy z její těžby, a společně s raketovým nárůstem ceny na světových trzích rostla i příslušná položka ve státní kase. Kolik byste však vsadili na tuto kartu v českých podmínkách?
Ozdravení českých rozpočtů se dříve či později dočkáme. Co však bude silou, která ho přinese? Zajímá nás Váš názor!
Hlasování a diskuse o tématu probíhá ZDE