O státních financích v České republice se píše prakticky neustále. Zpravidla ovšem pouze v kontextu domácích ekonomických podmínek a historie. Občas se objeví argument, že se dnes zadlužuje řada vyspělých zemí, tak proč bychom neměli také. Dnes jsme se zaměřili právě na tento mýtus.
V našich analýzách i textech se snažíme používat objektivní měřítko stavu veřejných financí (ačkoli zní krkolomně), cyklicky očištěné primární saldo vládního sektoru bez mimořádných příjmů a výdajů. Stejně k hodnocení rozpočtové politiky přistupuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
 |
Odhady této organizace na příští rok pro uvedený ukazatel přisuzují České republice druhou příčku. Bohužel od konce. Cyklicky očištěné primární saldo by mělo podle OECD příští rok v ČR dosáhnout 3,5 procenta HDP. Nejvyššího schodku v poměru k HDP by mělo dosáhnout Norsko. Tato země ovšem představuje zvláštní případ. Významnou roli v její ekonomice i státních financích hrají příjmy z těžby ropy a zemního plynu. Cyklicky očištěné primární saldo hospodaření norské vlády by mělo příští rok po odečtení příjmů z ropy činit 7,3 procenta HDP. Nijak neupravený rozpočet by ale dosáhl přebytku 18,5 procenta HDP. Na druhou stranu ve výše uvedených datech OECD chybí Maďarsko, jehož veřejné finance jsou v ještě horším stavu než v ČR.
Na skutečnosti, že naše země patří mezi nejhůře hospodařící v rámci OECD to ovšem nic nemění. K neveselému obrázku přidejme stárnutí populace, které dolehne na veřejné finance v polovině příštího desetiletí a kvůli němuž nás Evropská komise zařadila mezi šestici nejvíce fiskálně ohrožených zemí Evropy. A zbývá jen dodat, že se již téměř půlroku utápíme v marném hledání nové vlády a téma nápravy veřejných rozpočtů je stále na okraji zájmu odpovědných. Jak vysoký bude muset být rozpočtový schodek, aby se s ním konečně něco začalo dělat? Nebo nezbývá než počkat, až dopadneme jako v Maďarsku?