Jednou z hlavních obav ve „starých“ členských zemích Evropské unie před jejím rozšířením v roce 2004 byla migrační vlna z Východu, která by mohla zaplavit již tak sklerotický trh práce v západní Evropě. Z tohoto důvodu se během prvních dvou let otevřel trh práce pro nové členské země jen ve Velké Británii, Irsku a Švédsku. Itálie a Nizozemí zavedly kvóty pro nové členské země a Dánsko (a Norsko, které není členem EU) umožnilo zaměstnání za zpřísněných podmínek. Od května letošního roku je pak pro obyvatele nových členských zemí volně otevřený trh práce v devíti z patnácti „starých“ zemí EU, omezení zůstávají v Německu, Francii, Rakousku, Lucembursku, Belgii a v Nizozemí.
Po více než dvou letech se dá říci, že rozsah migrace z Východu na Západ byl vyšší než očekávali optimisté, nicméně nedošlo k žádným problémům. Nejatraktivnější se zdá být irský trh práce: Již v prvním roce se počet lidí zaměstnaných v Irsku zvýšil o 4 %, tj. o více než 80 tisíc. V Británii se za stejné období registrovalo 350 tisíc imigrantů z „nových“ zemí EU. Mnohem menší zájem byl o Švédsko (necelých 9 tisíc migrantů v prvním roce).
Itálie stanovila kvótu na počet migrantů z „nové“ Evropy ve výši 36.000 v roce 2004, 79.500 v roce 2005 a 170.000 letos. Ani v jednom roce nebyla kvóta doposud naplněna. Naopak nizozemská kvóta 22.000 zaměstnanců byla vyčerpána hned v roce 2004.
Dosavadní migrace potvrdila, že obavy „starých“ zemí byly neopodstatněné. Navíc ty země, které svůj trh otevřely, získaly „bonus“ ve formě zvýšení počtu zaměstnaných a tedy rychlejšího růstu ekonomiky. Je na druhou stranu pravda, že svůj trh práce otevřely země s nejliberálnějším zákonodárstvím, tj. země schopné pružně reagovat na zvýšenou nabídku práce. Například Německo (kvůli svému rigidnímu systému mzdových vyjednávání) či Francie (kvůli až absurdní ochraně stávajících pracovních míst) by se s přílivem i menšího počtu migrantů vyrovnávaly mnohem hůř.
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)