Česká národní banka dnes představila malou revoluci v praxi své měnové politiky. Oznámené změny v praxi měnové politiky České národní banky reflektují posun české ekonomiky a představují posun k větší transparenci a lepší komunikaci centrální banky s finančními trhy i širší veřejností. Inspiraci hledala v zemích, kde mají nejdelší zkušenosti s cílováním inflace, ve Švédsku, Velké Británii a na Novém Zélandu. Lze ocenit, že ČNB zamýšlené změny oznámila s velkým předstihem.
Nejvýznamnější změnou pro finanční trhy je nový inflační cíl. Od roku 2010 bude inflačním cílem meziroční inflace 2 procenta s tolerančním pásmem plus minus jeden procentní bod s tím, že v posledním roce se bude snažit ČNB o konvergenci od hodnoty na začátku roku 2009 k inflačnímu cíli. S argumentací ČNB doprovázející nový inflační cíl lze v podstatě souhlasit. I naše dlouhodobé modely počítají s poklesem tempa reálné apreciace kurzu koruny, která se může projevovat skrze inflaci. Podle našeho modelu nyní dosahuje roční tempo rovnovážné apreciace reálného kurzu 3,5-4,0 procent. Po roce 2010 počítáme s 2,5 procenty a pokračováním pozvolného zpomalování na nižší tempo reálné apreciace.
V roce 2010 bychom měli mít za sebou úpravy spotřebních daní a patrně i daňovou reformu s možnou změnou sazeb DPH, kterou chce provést současná vláda. Rizikem je nicméně deregulace nájmů, která podle rychlosti zvyšování regulovaných nájmů může významně ovlivňovat inflaci. Prozatím naplánovaná deregulace nepovede do roku 2010 ke srovnání regulovaných a tržních nájmů.
Nicméně ČNB by se při stabilizaci inflace a inflačních očekávání mohla snížením inflačního cíle vyhnout kritice podstřelování svého cíle, které se jí od zavedení inflačního cílování v ČR dostávalo vrchovatě. Zároveň se s nižším inflačním cílem a snahou ukotvit inflační očekávání ještě o něco níže, zvyšuje pravděpodobnost splnění inflačního kritéria pro přijetí eura. Právě kvůli nepatrnému překročení této podmínky byly loni zavřeny brány do eurozóny Litvě. Ostatně cílování inflace (správněji cílování inflační prognózy) je ve své podstatě cílováním inflačních očekávání.
Další změnou je zveřejňování úrokových sazeb (3M PRIBORu) odpovídajících prognóze inflace a hospodářského růstu v grafiko podobě vějíře (fan chart). Význam tohoto kroku bude záviset na tom, jak široký vějíř pro odhadovaný vývoj sazeb ČNB použije. Pokud bude použit velmi široký vějíř, jako v případě prognóz HDP z dílny ČNB, bude význam této informace malý. Trochu nejasná zůstává praktická realizace tohoto kroku. Prognóza inflace je prezentována pro horizont 12 až 18 měsíců, neboť právě za tak dlouho se může do inflace projevit dnešní změna úrokových sazeb. S prognózou inflace na rok až rok a půl dopředu je tedy konzistentní trajektorie úrokových sazeb reprezentovaná jedním jediným bodem nebo jen velmi krátkou trajektorií úrokových sazeb. Přínos zveřejňování úrokových sazeb je a bude vděčným námětem na akademické „papery“, přínos několikaměsíčního vějíře pro finanční trh je možná přeceňován.
ČNB se také odhodlala zveřejňovat v „minutes“ jmenovité hlasování členů bankovní rady o úrokových sazbách. Tento krok posílí hrátky o tom, kdo v bankovní radě je holubice nebo jestřáb. Centrální bankéři se vůči takovému nálepkování brání, praxe finančních trhů je už ale taková. Pozorněji tak mohou být sledovány informace o tom, kdo bude přítomen jednání bankovní rady a který člen rady nikoli.
Poslední oznámenou změnou je snížení počtu jednání bankovní rady o měnové politice z 12 na 8 ročně úvahy finančního trhu ovlivní minimálně. Již dnes se očekává, že nejpravděpodobnějšími termíny změn sazeb jsou leden, duben, červenec a říjen, tedy 4 termíny v roce korespondující s projednáváním velké situační zprávy s novými prognózami inflace a HDP.
Česká národní banka patří mezi nejlépe hodnocené centrální banky nejen ve střední Evropě. A právem. Byla průkopníkem při použití režimu cílování inflace při desinflaci. Dnes oznámené kroky nejsou takovou revolucí, měnová politika by se ale měla opět o kousek posunout.