Velká banka není (vždy) dobrá banka

Britská banka Barclays nabídla akcionářům nizozemské banky ABN Amro 67 miliard euro (přibližně 1 bilión 850 miliard korun, neboli necelých 60% českého HDP) za převzetí jejich podílu. Pokud by na tuto nabídku akcionáři přistoupili, vznikla by druhá největší evropská banka se 47 miliony klientů a obrovským asset managementem. Nová banka by se jmenovala Barclays, ale sídlila by v Amsterodamu, regulovaná by ale byla britskou Financial Services Autority. Nové představenstvo by mělo 19 členů: 10 z Barclays, 9 z ABN Amro. ABN Amro zároveň prodává svoji americkou pobočku La Salle americké Bank of America za 21 miliard dolarů a počítá, že 12 miliard hned rozdělí akcionářům (tedy i Barclays).

Zdá se tedy, že evropský bankovní trh se pomalu ale jistě integruje a že vznikají velké, celoevropské banky. V menším se o podobnou strategii pokouší UniCredit, HVB nebo Erste. Zároveň však platí, že spojení Barclays and ABN Amro je poměrně riskantní. ABN Amro se do problémů dostala především díky nezvládnuté expanzi do příliš mnoha aktivit v příliš mnoha zemích. Zatím není jasné, jak by se Barclays mělo podařit tyto problémy zlikvidovat. Obě banky sice počítají s tím, že propustí přibližně 13 tisíc zaměstnanců a ušetří miliardy euro na nákladech, ale to nemusí stačit.

Alternativu představuje konsorcium Royal Bank of Scotland, španělské banky Santander a nizozemské investiční společnosti Fortis. Tato skupina doposud ne předložila nabídku, ale očekává se, že by mohla být o pár miliard euro vyšší než nabídka Barclays. Tři členové konsorcia by si totiž aktivity ABN Amro rozebrali: Royal Bank of Scotland má zájem o investiční bankovnictví ABN Amro včetně La Salle, Santander by si vzal aktivity ABN Amro v Brazílii a Itálii a Fortisu by zbyla čistě nizozemská banka.

Takový „carve-up“ by sice nevytvořil nadnárodního obra, ale mohl by přinést větší hodnotu akcionářům ABN Amro a mohl by také zefektivnit evropské bankovnictví. Větší nemusí být vždycky nutně lepší, ani u bank.


Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.