Již minimálně jednou jsem na tomto místě upozorňoval, že vstupovat do pozice v jakémkoliv finančním aktivu a nemít předem promyšlený plán „co s ní“ je cestou do záhuby. Přesto jde o jednu z nejčastějších chyb, kterou (nejenom ti začínající) investoři dělají. Pokud jste si jisti, že vás nic takového nikdy nemůže potkat anebo považujete sami sebe za ostřílené mazáky, přestaňte číst teď hned. Pokud ne, možná pro vás budou následující řádky inspirací.
V procesu přípravy „exit strategie“ musí investor nalézt odpovědi na tři základní otázky:
a) Jak dlouho tuto pozici plánuji držet?
b) Jak velké riziko jsem ochoten nést?
resp. c) Kdy chci danou pozici opustit?
Odpověď na první otázku je bytostně závislá na typu investora. Pokud máte v úmyslu danou pozici držet „relativně“ dlouho (tj. více než jeden měsíc, jakkoliv se to může zdát paradoxní), měli byste se soustředit na následující body:
- stanovte si cílové ceny pro realizaci zisku na horizontu měsíců či let. Pomůže Vám to minimalizovat počet zmatečných (a často zbytečných) obchodů. Jinými slovy – uvažujte dlouhodobě
- na cestě ke zvolenému cíli stanovte několik „záchytných“ bodů, na kterých můžete realizovat část zisků a minimalizovat tak riziko ztráty. Pamatujte, že častým cílem dlouhodobých investorů je zejména zachování kapitálu
- v okamžiku přiblížení cílové ceny nemusíte vše prodávat najednou. Prodejní pokyny rozdělte, prodávejte po částech a omezíte tak riziko, že vám cílová cena „uteče“ o pár centů nebo korun
- „exit-strategie“ by měla být založena na dlouhodobých fundamentálních faktorech, nikoliv na krátkodobých technických indikátorech
Pokud jste však typický spekulant a horizont držení pozice je v řádu dnů nebo dokonce hodin, mějte na paměti následující:
- cíle pro realizaci zisku stanovujte relativně těsně ve vztahu k nákupní ceně, využívejte nástrojů technické analýzy jako je Fibonacciho posloupnost nebo okamžik prolomení trendových linií
- aktivně pracujte s přesně stanovenými hranicemi „stop-loss“, které vám umožní vystoupit z nepovedené pozice rychle a bez zbytečných otázek
- „exit-strategie“ musí zohledňovat jak fundamentální, tak technické faktory – obě skupiny se však musí vztahovat k velmi krátkému časovému horizontu
Odpověď na druhou otázku je zcela individuální, o to větší nároky však klade na pravdivost odpovědi. Slovo „riziko“ totiž lze do značné míry zaměnit za slovíčko „ztráta“ a celá otázka hned vypadá jinak, tedy – „o kolik peněz doopravdy můžete přijít?“. Skutečně pravdivá odpověď totiž určuje, jak dlouho byste danou pozici měli držet a jaký typ „stop-loss“ pokynů máte použít. Pokud mnoho peněz riskovat nemůžete (nebo nechcete), použijte „stop-loss“ nedaleko nákupní ceny. V opačném případě si můžete dovolit jistou volnost a stanovit tyto úrovně níže.
Velmi důležité při stanovení „stop-loss“ hladiny je však počítat se standardní tržní volatilitou tak, aby nedošlo k aktivaci tohoto typu pokynu při „normálním“ pohybu cen. K tomu lze přistoupit několika způsoby. Například indikátor „beta“ vám ukazuje, jak volatilní je daná akcie ve vztahu k trhu jako celku. Pokud je jeho hodnota v rozmezí 0-2, „stop-loss“ na hladině 10-20% pod nákupní cenou by měl být relativně bezpečný. Pokud je tento indikátor na úrovni 3 a více, použijte „stop-loss“ na mnohem nižší úrovni, případně na hladině např. 52týdenního minima nebo předem definovaného klouzavého průměru.
Možná se však ptáte, proč by si měl investor vůbec stanovovat cíl zisku z dané pozice, když jeho akcie prostě a jednoduše „jde nahoru“? Mnoho lidí se totiž často tak zamiluje do svých pozic, že si ani nevšimnou změny ve fundamentu celé investice. Na druhé straně se mnoho krátkodobých obchodníků zbavuje i pozic, u nichž v okamžiku jejich likvidace žádná změna nenastala. Obě tyto polohy mohou vést ke ztrátám, resp. k propásnutí příležitosti profitovat z pohybu na trhu. Jakmile si však stanovíte jasný cíl, emoce začnou ve vašem rozhodování hrát mnohem menší roli.
Prodejní cena by měla být vždy stanovena na nějaké kritické cenové hladině – u dlouhodobých investorů například na odhadované roční cílové ceně akcie, krátkodobí investoři se budou obvykle držet grafů a prodejní cenu stanoví na „technicky“ významných bodech. V každém případě byste měli cenu prodeje resp. cenu „stop-loss“ znát a pokud možno také nastavit příslušné pokyny hned v okamžiku vstupu do prvotní pozice! Dumat o tom později, nebo to dokonce nechat „na někdy“, je cesta do pekla.
Příště se podrobněji podíváme na zmíněný stop-loss a jeho užití…
Hezký den.
Čtěte také další sloupky Petra Žabži:
Velké pokrytectví v malém Davosu...
A jak svého poradce platíte Vy?
Finančně-poradenský rébus, část II.