Dvě ekonomiky z exkluzivního klubu zemí G7 aktuálně čelí masivnímu výprodeji vládního dluhu – Japonsko a Velká Británie. Obě země navíc aktuálně registrují plošné ztráty i na ostatních finančních trzích (ztrácí jak jen, tak libra, přičemž se nedaří ani akciovým trhům), takže situace v těchto případech připomíná spíše situaci v nestabilních emerging markets, než v nejvyspělejších ekonomikách světa. Zde bývá šance při výprodeji jedné třídy aktiv vydělat na ziscích jiných finančních aktiv. To ovšem v tuto chvíli není případ japonských a britských trhů. Pojďme se tedy krátce zastavit u obou problémů.
Pokud jde o Japonsko, tak to se ocitá v začarovaném kruhu, kdy dlouhodobě expanzivní fiskální a měnová politika vedla k obrovské akumulaci vládního dluhu (okolo 240 % HDP), která navíc vinou kvantitativního uvolňování sedí téměř z poloviny v bilanci Bank of Japan. Výsledkem je, že v momentě, kdy se začínají objevovat tržní otazníky nad rýsujícími se inflační tlaky – což se stalo minulý týden po velmi vysoké japonské výrobní inflaci – tak trh začne zpochybňovat schopnost Bank of Japan udržet v dlouhém horizontu inflaci pod kontrolou.
Utažení měnové politiky skrze zvýšení úrokových sazeb totiž nevyhnutelně povede k vyšší dluhové službě, což učiní fiskální situaci ještě více komplikovanou. Alternativou pro utažení měnové politiky je pak politika kvantitativního utahování, což ovšem znamená prodeje vládních dluhopisů na trhu a jejich ještě větší (dočasné) ztráty. A tak inflační očekávání zabudovaná do dlouhých dluhopisů rostou a japonský jen oslabuje a čeká na spásnou intervenci ze strany japonského ministerstva financí.
Pokud jde o situaci ve Spojeném království, tak zde trh částečně prožívá jisté déja vu, kdy domácí politické krize generuje velké napětí na trhu dluhopisů, jež se dlouhodobě potýká se velkou nabídkou, kterou není snadné vstřebat. Po regionálních volbách se otřásá židle pod labouristickým premiérem Starmerem, přičemž nabízející se alternativa (starosta Manchesteru Andy Burnham) evokuje v trhu vzpomínky na “Liz Truss moment” z podzimu 2022, kde náhlá ztráta důvěry ve fiskální nápady rychle jmenované nové vlády vedla k totálnímu kolapsu giltů (trhu s vládními dluhopisy), přičemž situaci musela zachraňovat svými intervencemi (nákupy) Bank of England.
Závěrem je třeba upozornit, že plošný výprodej Japonska a Velké Británie je třeba bedlivě sledovat nejenom proto, že jde o dvě velké vyspělé ekonomiky, ale především proto, že ztráty japonských a britských vládních dluhopisů generují velmi nepříjemnou finanční nákazu i pro zbytek světa. Jinak řečeno, reakce trhu na zítra zveřejněnou britskou inflaci či výsledek japonské aukce vládních dluhopisů mohou mít i pro nás (například skrze naše hypoteční sazby) až nečekaně silné implikace.
TRHY
Koruna
Česká koruna se nadále obchoduje na dohled hranice 24,30 EUR/CZK a její volatilita tak dále klesá do blízkosti historických minim (dosažených během kurzového závazku). Z pohledu stability koruny hraje důležitou roli pozitivní úrokový diferenciál (CZK 1Y IRS vs. EUR 1Y IRS), který se po březnovém poklesu o téměř 40bps na 0,83 % začal znovu rozšiřovat na aktuálních 1,05 %. To je pro korunu pochopitelně povzbudivá zpráva, stejně jako fakt, že konflikt na Blízkém východě dále neeskaluje a na trzích stále převládá spíše risk-on sentiment.
Eurodolar
Americký prezident Donald Trump sice svými výroky poslal ceny ropy mírně níže, a tím lehce pomohl eurodolaru k mírným ziskům, ty se však ukázaly jako dočasné, neboť na globálním forexovém trhu se hraje i jiné téma a tím je oslabující japonský jen. Ten nepřímo pomáhá globálně dolaru, přičemž aktuálně se měnový pár USD/JPY již blíží hranici 160, u níž japonské vládní autority již v minulosti intervenovaly. Dodejme, že pokud by na intervenci (ve prospěch jenu) došlo, tak to eurodolaru (křížově) skokově pomůže k vyšším hodnotám.