O takzvané slowbalizaci začal poprvé hovořit Nizozemec Adjiedj Bakas v roce 2015, když se snažil popsat obrat ve společnosti zaměřený proti mezinárodnímu obchodu. Od té doby jej několikrát použil The Economist v souvislosti s utlumeným růstem světového obchodu posledních let. Ten je obvykle spojován s růstem populismu v zemích jako USA či Velká Británie, s útlumem toku globálního kapitálu, ke kterému došlo po roce 2008, a nyní i s pandemií, která narušuje globální výrobní řetězce. Na to vše poukazuje FTAlphaville v souvislosti s novou studií, kterou zpracoval Pol Antras z Harvard University a kterou minulý týden prezentoval v ECB. Jaký je podle vědce další osud globalizace?
Antras na datech ukazuje, že roky 1986–2008 byly skutečně výjimečné, co se týče vývoje mezinárodního obchodu relativně ke světovému produktu. Tuto „hyperglobalizaci“ podle něj podpořily následující hlavní faktory: Prvním z nich byl pád Sovětského svazu, ke kterému došlo během krátkého časového období. Asi 2 % světové populace během něj náhle získala přístup na světové trhy včetně možnosti migrace. Navíc došlo k rozvoji Číny a Indie a dohromady již hovoříme o 38 % světové populace roku 1990. Firmy tak v té době získaly přístup k levné pracovní síle, k tomu se přidala revoluce v komunikačních technologiích a v neposlední řadě několik obchodních dohod. To vše bylo receptem na hyperglobalizaci.
Antras následně poukazuje na to, že i nyní dochází k prudkému technologickému rozvoji, který se mimo jiné týká automatizace, která snižuje výhodu plynoucí z přístupu k levné práci. Podle vědce ale již provedené investice budou u firem fungovat jako bariéry pro změny a proto nečeká prudké změny a přesuny. Na politické rovině ale může být situace jiná. Ve Spojených státech dosáhla nerovnost v příjmech a bohatství velkých rozměrů právě v době otevřeného světového obchodu. Obchod sice nemusí být pravou příčinou, tou může být stále regresivnější daňový systém. Nicméně zmíněné načasování vytváří dojem, že otevřený obchod chudší části společnosti neprospívá.
Ohledně pandemie vědec tvrdí, že její dopady by naopak mohly být časově omezené. FTAlphaville k tomu dodává, že svůj význam může mít na poli mezinárodního obchodu i to, co se děje v Číně. Její vláda se nyní řídí strategií „dvojí cirkulace“, která ve skutečnosti není ničím novým. Jde o snahy zvýšit v ekonomice význam domácí spotřeby. Ta stále tvoří jen asi 40 % celkové poptávky a to je hluboko pod standardem zemí typu Spojených států či Velké Británie. Tento posun směrem k domácí poptávce navíc souvisí se snahou o zvýšení významu služeb a jak podotýká FTAlphaville, u nich jsou bariéry obchodu vyšší než u výrobního zboží.
Světová obchodní organizace v polovině letošního roku hovořila o dvou základních scénářích zotavení mezinárodního obchodu z propadu letošního roku. Jak ukazuje následující graf, trend růstu světového obchodu se výrazně posunul po krizi roku 2008, optimističtější scénář hovořil o návratu k trendu nastavenému v posledním desetiletí:
Zdroj: WTO, FTAlphaville