První část reforem je schválena, přichází čas myslet na další potřebné změny. Představitelé vládní koalice se nechali slyšet, že nyní jsou na řadě důchody. Dokonce již byla sestavena komise k důchodové reformě (kolikátá už?). Připomeňme si tedy několik klíčových myšlenek, které by neměly být opomenuty:
1. Nejvhodnější doba pro změnu důchodového systému už je pryč, ale lepší pozdě nežli později. Skutečnost, že do poloviny či konce příštího desetiletí může být důchodový účet v přebytku, neznamená, že není potřeba reformovat. Aby systém fungoval v letech 2030, 2040 a 2050, musí se reformovat dnes.
2. Systém lze reformovat jen úpravou parametrů současného průběžného financování (PAYG). Teoreticky. Prakticky jsou nezbytné úpravy parametrů nerealizovatelné, neboť by došlo k nadměrnému zvýšení zdanění práce, příliš velkému snížení důchodů (resp. poměru důchodů a mezd) a výraznému posunu věkové hranice starobního důchodu.
3. Systémová reforma – přechod od čistého PAYG ke kombinovanému systému s fondovým financováním (FF) je z pohledu ekonomické teorie (modely s překrývajícími se generacemi) vhodnějším řešením (řešením s vyšší celoživotní spotřebou a užitkem). Jinými slovy, při našich demografických vyhlídkách dává kombinovaný systém naději na vyšší důchody nebo dřívější odchod do penze než současný systém.
4. Výhodou kombinovaného systému PAYG + FF je diverzifikace rizik, neboť politická rizika PAYG nejsou stoprocentně korelována s investičními riziky FF.
5. Příkladů zemí, které reformu tohoto typu realizovaly, je dost, a žádná z nich nestála před tak nepříznivou demografickou prognózou jako Česká republika.
6. Stoprocentně se vyhnout demografickým dopadům na důchodový systém nelze nikdy. Velikost a věková struktura populace ovlivňuje řadu parametrů ekonomiky, v první řadě výši HDP a poměr kapitálu a práce.
7. Povinné či dobrovolné úspory? Z pohledu veřejných financí je důležité riziko, že v případě dobrovolnosti by nezodpovědní jedinci mohli spadnout do jiných částí sociální sítě a náklady by se tak přelily z jednoho šuplíku veřejných rozpočtů do jiného. V případě osob s nižšími příjmy může být dokonce nespoření a spoléhání na důchod v podobě sociálních dávek, výhodnější, a tedy záměrné. Zároveň motivační prvky k vytváření dobrovolných úspor znevýhodňují nedotované finanční produkty a pokřivují finanční trh. Třípilířový systém s průběžným financováním, povinnými a dobrovolnými úsporami doporučuje Světová banka, která se analyzováním penzijních systémů dlouhodobě zabývá.
8. Penzijní reforma je daleko méně politicko-ideologickou záležitostí, než bývá prezentována. Snížení intragenerační solidarity poklesem významu průběžného financování a posílením fondového financování nemusí být tak výrazné, jak se zdá. Bohatší lidé si mohou dopřát nadstandardní zdravotní péči, lepší jídelníček a často více sportují. Díky tomu žijí déle a čerpají déle z PAYG.
9. Na technické obtíže se nedá vymlouvat. K dispozici jsou propočty návrhů penzijní reformy jednotlivých politických stran, ze kterých lze vycházet.
10. Sestavováním komisí se k řešení patrně nejzávažnějšího problému české ekonomiky neposuneme ani o píď.