Ať už to dopadne jakkoli, Evropu dnes zaneprazdňuje vzpoura proti fiskálnímu paktu, jenž členské země Evropské unie odsuzuje k úsporným opatřením bez růstu.

Zřídka se stává, že by si volby získaly napříč Evropskou unií takový ohlas, jaký se dostal francouzskému prezidentskému souboji. Zřídka se stává, že by ze změny vedení v jednom členském státě EU vzešla očekávání skutečné proměny politických přístupů.

Basilejské dohody, zaměřené na ochranu vkladatelů a veřejnosti obecněji před škodlivými praktikami bank, zesílily ekonomický propad ve spirále, vyvolaný finanční krizí roku 2008.

Vyvlastnění téměř celého podílu španělské společnosti Repsol v argentinském producentu energií YPF, ohlášené rázným proslovem prezidentky Cristiny Fernández de Kirchner, vyvolalo právní znepokojení po celém světě.

Británie vede rozhovory o prodeji části 82% vládního podílu v Royal Bank of Scotland s fondy svrchovaného majetku v Abú Zabí, a tak je znovu na očích sílící finanční váha islámského světa.

Tvůrci politik ani politici v eurozóně nepochybují: svůj díl práce na podporu strádajících členů měnové unie odvedli zvětšením jejího záchranného fondu, Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).