Brusel (zpravodaj ČTK) - Bankám v Evropské unii se nejen podařilo během finanční krize poškodit ekonomiky některých členských států, ale ještě prý přispívají k rozdmýchání konfliktů v oblastech světa, které ovládají zkorumpované režimy. Vyplývá to ze zprávy neziskové organizace Global Witness, kterou má ČTK k dispozici. V přehledu největších "hříšníků" přitom figurují finanční ústavy, které v minulých měsících spolkly obrovské sumy peněz daňových poplatníků.
Zpráva neziskové organizace dokazuje, že u evropských bank mají účty představitelé režimů v Rovníkové Guineji, Kongu, Gabonu, Libérii, Angole či Turkmenistánu. Peníze na účtech přitom často pochází z nelegálních zdrojů. "V těchto zemích bylo národní přírodní bohatství uchváceno jen několika jednotlivci, kteří jej využívají pouze pro osobní obohacení, upevnění kultu osobnosti, k porušování lidských práv či k financování ničivých válek," uvádí Global Witness.
Mezi bankami, které se na této činnosti údajně podílejí, figurují známá jména finančního světa. Mimo jiné , Citibank, , , či belgický , který málem padnul během finanční krize. Nakonec se mu nicméně dostalo bohaté finanční injekce od státu. Vedení účtů představitelů zkorumpovaných režimů jim umožňuje nepříliš striktní legislativa proti praní špinavých peněz. Banky mají povinnost hlásit podezřelé transakce, ale podle neziskové organizace to ještě neznamená, že s dotyčnými osobami nemohou dále spolupracovat.
Svůj účet má u britské banky i Teodor Obiang, syn prezidenta Rovníkové Guineji, tedy země, která se sice může "pochlubit" ropným bohatstvím, ale také značnou chudobou místního obyvatelstva. Obiang mladší sice pobírá 4000 dolarů měsíčně (84.000 korun) jako ministr vlády Rovníkové Guiney, ale vlastní obydlí za 35 milionů dolarů (735 milionů korun) v americkém Malibu a potrpí si na rychlá auta, za něž v posledních deseti letech utratil 4,5 milionu dolarů (téměř 95 milionů korun). To vše v zemi, kde se pětina dětí nedožije ani svých pěti let kvůli nuzným životním podmínkám.
Své peníze si mohl díky jiným bankám patřičně užít i bývalý prezident Libérie Charles Taylor, který nyní čelí obviněním z válečných zločinů u mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Taylor mohl díky údajnému nepřímému propojení s bankami Citibank a získávat značné zisky z prodeje dřeva, pomocí nichž buď financoval válečný konflikt v zemi, anebo končily na jeho účtu.
"Malá menšina bankéřů žije ze zisků, které tvoří díky finančním prostředkům z korupce. Pro lidi, kteří žijí z nemorálních příjmů na úkor druhých, máme slovo pasáci. Pasáci v podobě bankéřů nejsou o nic lepší než ostatní pasáci," cituje zpráva Paula Collera, profesora ekonomie na Oxfordské univerzitě.
Účty v evropských bankách mnohdy nepatří přímo jednotlivým politiků či jejich spřízněným duším. takto například vedla 15 let účty turkmenské centrální banky, které ale nebyly součástí hospodaření Turkmenistánu a byly pod přímou kontrolou bývalé hlavy státu Saparmurata Nijazova, který před třemi lety náhle zemřel.
Nijazov byl svého času považován za jednoho z nejkrutějších diktátorů na světě, který si vybudoval obrovský kult osobnosti a nechal se titulovat jako Otec všech Turkmenů (Turkmenbaši). Jeho majetek se přitom odhadoval na tři miliardy dolarů (63 miliard korun), přičemž spravovala asi dvě miliardy dolarů (42 miliard korun).
Nezisková organizace zprávu úmyslně zveřejnila před setkáním 20 největších ekonomik světa (G20) na summitu, který se uskuteční 2. dubna v Londýně. Global Witness přitom státníky vyzívá, aby se v rámci změn regulace ve finančním sektoru zaměřili i na "politicky exponované osoby".