Medvěd není obvykle na akciovém trhu populárním živočichem. Co ale jeho výrobce? Pokud jste koupili akcie (89 USD, 0,34%) před cca deseti lety a držíte je, stále nejste na svém. Vaše investice do výrobce „medvědů” prošla propadem na téměř třetinu ceny na počátku roku 2003 a poté se ztěžka ubírala směrem nahoru (pomaleji, než odpovídající index). Pohled na akcii od roku 2006 je ale jiný – prudce nahoru, což je zejména ke konci tohoto období odrazem víry investorů v to, že se firma zbaví Chrysleru.
Jak výrazně jiná je tak dnes situace ohledně onoho „partnerství rovných”, které bylo v roce 1998 uzavřeno mezi společnostmi Daimler-Benz a . Toto partnerství se v době svého vniku dobře prodávalo – zejména na úrovni obecně přijímaných pravd o synergiích, úsporách z rozsahu atd.. Nakonec ale skončilo tak, že problémy Chrysleru pouze odváděly pozornost managementu Daimleru od jeho povinností nutných k tomu, udržet svou pozici na trhu. Ten pak nakonec přiznal, že když tonoucího z vody vytáhnout nemůže, nenechá se jím stáhnout dolů. Možnost pustit ruku Chrysleru ale nebyla zadarmo. si ponechal 19,9% podíl a musí firmu oddlužit a následně jí poskytnou vlastní úvěr.
Neúspěch akvizice Chrysleru říká několik zajímavých bodů relevantních nejen pro tuto společnost. Předně se tato akvizice stala ve velmi konkurenčním odvětví, s nadbytkem kapacity a obecně nízkou návratností kapitálu. Jedním z léků na tento stav jsou právě fůze a akvizice, které by měly přinášet snížení nákladů (společný výzkum a vývoj, vstupy, produkce – např. užívání stejných dílů a platforem, prodej – společná distribuce, přelití know how a nejlepších praktik mezi společnostmi, atd.). Příklad – ale naznačuje jak těžké je dosáhnout tohoto efektu v praxi a to právě ve vysoce konkurenčním odvětví, kde má každý plné ruce práce s tím svým. Zvýšené nároky plynoucí z naplánování a implementace změn se zde ukázaly jako nepřekonatelné; např. ve výzkumu a vývoji prý v podstatě nedošlo k úspoře nákladů a zlepšení práce díky silné vnitrofiremní opozici k jakýmkoliv změnám. Podobná byla situace u využívání některých platforem.
Dalším bodem je to, nakolik firmě, která je v obtížích a musí restrukturalizovat svědčí obchodovatelnost jejích akcií (nebo akcií jí vlastnící entity). Je to známá diskuse na téma potřeby dělat dlouhodobá rozhodnutí vs. snaha o upokojení poptávky investorů a celého trhu po krátkodobé maximalizaci zisků. Ta je ale mnohdy v kontrastu s tím, co by bylo nejlepší v delším období.
Pro investora je tak přínosné si uvědomit, že:
(i) na rozvinutých trzích je většina akcií cca dobře oceněná a pohyb jejich ceny se odvíjí od toho, jak se trefují do čekávaných zisků na straně jedné a od strukturálních událostí typu M&A na straně druhé.
(ii) je dobře zdokumentováno, že pro kupovanou společnost je akvizice většinou zprávou dobrou, zdaleka to ale neplatí pro společnosti kupující. To platí o to více, pokud je cena šroubována v tendru.
Jak dokazuje zde uvedený příběh, i v případech, kdy synergie skutečně dávají na papíře smysl, jejich dosažení zdaleka není jisté. A trvalo deset let než to byl management ochoten uznat. Přirozeně se nabízí otázka co Cerberus (nový majitel Chrysleru) umí a neuměl – odpověď je tématem článku: Lepší Cerberus, než být v náručí medvěda?
Osobně pak mám jakýsi vedlejší ukazatel reálnosti proklamovaných synergií – s čím větší pompou a patosem je daná M&A „prodávána“ všem kolem, o to menší naději na úspěch má.