Mezi nejzajímavější jevy na akciových trzích asi patří čtvrtletní zveřejňování výsledků obchodovaných firem, jehož druhé kolo v tomto roce před nedávnem skončilo a proto bych se rád tomuto tématu krátce věnoval. Většina investorů i spekulantů se snad shodne na tom, že z dlouhodobějšího hlediska jsou čtvrtletní (Q) výsledky svou vypovídací schopností obvykle značně omezené (podle mne pak přílišným důrazem na krátkodobé výsledky až škodlivé). Zdá se ale, že stejná většina na ně často reaguje s velkou citlivostí, která je možná způsobena pouze uvažováním typu „já vím, že to nic neříká, ale ostatní si asi myslí, že ano“.
Každé čtvrtletí se tak rozehrává rituální tanec točící se kolem odhadů čtvrtletních čísel, tvorby konsenzu, porovnávání zveřejněných výsledků s projektovanými čísly jednotlivých institucí a s konsenzem a tvorba názoru na to, co rozdíl znamená a co si o něm budou myslet ostatní. Tento recept je pak ještě okořeněn tím, když jednotlivé zveřejněné ukazatele jsou ve srovnání s projekcemi rozdílné pokaždé jiným směrem. Tj. největší zábava nastává v okamžiku, když je např. EBITDA (operační zisk bez odpisů) lepší než konsenzus a čistý zisk horší. EBITDA sice vypovídá o fundamentu daleko více, ale trh chce zkratkovité zprávy, nejlépe převedené do zisku na akcii, respektive P/E.
Pro investora, který nechce tančit, ale vydělávat, je důležité jedno - je uvedené investiční příležitostí? Faktem je podle studií to, že největší zisky, popř. ztráty, jsou na trhu realizovány právě díky odchylkám očekávaných zisků a zisků skutečně vykázaných. Akcie, které vykazují největší růst, měly historicky největší pozitivní rozdíl mezi růstem projektovaných zisků a růstem skutečným, a naopak. Faktorem, který určuje pohyb ceny akcie, respektive pohyb nad rámec daný očekávanou mírou návratnosti, je tedy projekční chyba, což je v souladu s intuicí.
Měřit se tato chyba dá na základě tzv. standardizovaných nečekaných zisků (standardised unexpected earnings, SUE). Ten je dán velikostí chyby při projekcích, ovšem dělenou standardní odchylkou historických chyb (tj. chyba je normalizována). SUE je tedy vyšší, čím větší je rozdíl mezi vykázaným a předpokládaným ziskem a čím menší je historická volatilita zisků dané firmy. Bude li se např. u volatilní akcie projektovaný zisk lišit od vykázaného o 10% a to samé nastane u málo volatilní akcie, SUE té druhé bude vyšší, protože její historická volatilita ziskovosti je menší.
Uvedené je sofistikovaným vyjádřením toho, že když si koupím akcii a ta v následujícím čtvrtletí pozitivně překvapí co se týče ziskovosti, asi půjde nahoru. A nahoru půjde tím více, čím méně volatilní byla v minulosti. Nic to neříká o tom, které akcie pozitivně překvapí a které zklamou. Nyní ale přichází druhý faktor - efekt vysokého SUE se podle některých výzkumů nepromítne do ceny akcie okamžitě, ale postupně. To znamená, že když akcie pozitivně překvapí (pozitivní SUE), posiluje pouze postupně a naopak. Pokud by toto univerzálně platilo, stačí si jen počkat na čtvrtletní výsledky a nakoupit akcie s vysokým SUE (či jít short ty s negativním SUE) – tj. až po zveřejnění výsledků. Zmeškám možná první vlnu, ale přesto budu realizovat tzv. nadměrné zisky (zisky nad ty, které jsou „oprávněné“ na základě rizikovosti akcie).
Jak rychle se cena akcie přizpůsobí nové informaci (překvapení při vykazování zisků) je ale do značné míry funkcí toho, jak lehké je interpretovat ono překvapení. Tato interpretace přitom neznamená nic jiného, než odhad nové fundamentální hodnoty akcie. Zvážit je tedy nutno zejména vztah mezi „překvapivým“ ziskem, či ztrátou a cash flow (může např. jít pouze o rozpuštění rezerv, tvorbu opravných položek, apod.). Je také potřeba vnímat rozdíly při samotné tvorbě očekávání – tj. zejména způsob tvorby konsensu (kolik analytiků má podobný, či rozdílný názor), zda sama firma poskytuje indikaci Q čísel (mezi velké mezinárodní firmy, které neposkytují indikaci zisků v následujícím čtvrtletí patří např. AT&T, , , či McDonald's), atd.