Brusel 16. října (zpravodaj ČTK Michal Půr) - Mnozí jí před lety předpovídali pád do hlubin zapomnění a přesto je zpátky silnější než kdykoliv předtím. Řeč není o ničem jiném, než o jaderné energii. Paradoxně ji na výsluní energetické politiky Evropské unie vrací ochrana životního prostředí, tedy spíše snaha odvrátit klimatické změny.
Renesanci energie z jádra odstartoval březnový summit EU. Na něm se šéfové evropských vlád shodli, že je třeba do roku 2020 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na celkové energetické produkci na pětinu a snížit emise skleníkových plynů rovněž o pětinu ve srovnání s rokem 1990.
Slovní spojení jaderná energie na summitu příliš často nepadalo, ale nahradila jej slovní spojení nízkouhlíková energetika a energetický mix. Jak je patrné na první pohled, pod oběma názvy si lze velmi snadno představit i energii, jíž opovrhuje většina ochránců životního prostředí.
Zatímco na březnovém summitu se o budoucnosti jaderných elektráren mluvilo opatrně a potichu, tento "stud" v posledních týdnech padá. Stačí si připomenout konferenci o udržitelných jaderných zdrojích, která se uskutečnila na konci září.
Zástupci Evropské komise na ní jasně deklarovali, že právě jádro bude hrát klíčovou roli v energetice, jež bude stále méně závislá na uhlí. EU navíc na její rozvoj vydá v roce 2020 čtyřikrát více finančních prostředků než na rozvoj obnovitelných zdrojů.
Podobný vzkaz zazněl i minulý týden, tentokrát ovšem daleko hlasitěji. Evropská komise nedávno ustanovila expertní skupinu, která se má věnovat bezpečnosti jaderné energie a nakládání s jaderným odpadem, a jejíž členové se před několika dny poprvé sešli ke společnému jednání.
Členy expertní komise jsou zástupci jednotlivých členských států, jak národní energetičtí regulátoři tak i bezpečnostní experti. Jejich úkolem není odstartovat jaderný boom, ale stanovit jednotné "nukleární" bezpečnostní standardy pro celou unii. O tom, zda dát jádru zelenou, si rozhodne každý členský stát sám, ale stane se tak v podstatě s posvěcením Bruselu. "Jaderná energie v Evropě existuje a existovat bude," řekl eurokomisař pro energetiku Andris Piebalgs.
K úplné reinstalaci jaderné energie na "trůnu" evropské energetiky ovšem jen tak nedojde. Ve vyjádřeních evropských politiků je patrná značná opatrnost, mimo jiné i u Piebalgse. Podle něj jsou obnovitelné zdroje a jaderná energie dvě zcela rozdílné věci. Komise prý počítá se všemi možnostmi a bude tlačit na využívání obnovitelných zdrojů. Mělo by se tak ale dít s ohledem na finanční náklady.
Z předcházejících slov je ovšem zřejmé, že jednotlivé členské státy mohou při rozšiřování svých energetických kapacit sázet na jadernou energetiku bez větších obav z Bruselu. Mezi ně se mohou například zařadit i Češi, kteří již několik let zvažují výstavbu dalších jaderných reaktorů, či Slováci, kteří dokončí třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny v Mochovcích a vidí i prostor pro stavbu dalších bloků v jiných částech Slovenska. Pozadu ale nebude jistě stát ani Francie, kde většina energetické produkce pochází z jaderných elektráren.
Česko má celkem dvě jaderné elektrárny - Dukovany a Temelín. Stále častěji se však hovoří o dostavbě Temelína, kde se momentálně nachází dva jaderné reaktory, ale původní plány počítaly se čtyřmi bloky. Dostavba by údajně mohla vyřešit nedostatek elektrické energie, který Česku podle ministerstva průmyslu a obchodu hrozí zhruba v roce 2015. Pokud by nevyrostly další elektrárny, musela by ČR elektřinu dovážet, což by si vyžádalo nemalé finanční prostředky.
Někteří odborníci doporučují, aby se podíl jaderné energie v ČR navýšil. Obnovitelné zdroje totiž mají kapacitu jednotek terrawatthodin, ČR ale spotřebuje ročně elektřinu v desítkách terrawatthodin a do budoucna to nebude méně, spíš naopak. Pokud by padlo například rozhodnutí o dostavbě Temelína, je zřejmé, že v Bruselu Česko problémy nejspíš nečekají.