Rusko je zemí paradoxů a velkých nerovností. Díky vysokým cenám ropy roste ruská ekonomika poměrně rychle, vláda hospodaří beze schodků a dokonce předčasně splatila zahraniční půjčky. Ruské devizové rezervy nejsou sice tak velké jako čínské, ale rozhodně nehrozí opakování krize z roku 1997, kdy Rusko přestalo splácet své dluhy.
Nicméně, koncem roku 2007 se začíná ukazovat, že růst ekonomiky založený výhradně na vývozu surovin má své stinné stránky. Rusko nyní prochází učebnicovou verzí tzv. Dutch desease. Jde o situaci, kdy rychlý růst vývozu základních surovin a s ním spojený boom těžebního a zpracovatelského průmyslu vytlačuje ostatní ekonomické aktivity, které se stávají nekonkurenceschopné. To vede k rychlejšímu růstu cen a k narůstání rozdílů ve společnosti, kde bohatnou jen ti, kteří se nějak podílejí na těžbě, přepravě a prodeji surovin.
Dobrým příkladem je poměrně rychlý růst cen v Rusku. Ceny potravin se již letos zvýšily o 17 % podle oficiálních statistik a možná ještě více podle neoficiálních odhadů. Jen v samotném září stouply ceny mléka o 7%. V zemi, kde průměrný důchod dosahuje méně než 300 dolarů a průměrná mzda je 500 dolarů, tvoří výdaje domácností na potravin rozhodující část jejich výdajů a růst cen potravin je proto vnímán velmi nelibě většinou Rusů.
Nebylo by to ovšem Rusko, aby vláda presidenta Putina nevěděla, jak na to. Premiér Zubkov se sice z počátku pokoušel o filozofický přístup, když označil růst cen potravin za „záhadu“. Zdá se však, že vláda se již vzpamatovala a před volbami do Dumy (prosinec 2007) i prezidentskými (březen 2008) neponechává nic náhodě. Od konce října proto vláda zmrazila ceny základních potravin. Zmrazení cen je „dobrovolné“ nicméně v současném Rusku se nenajde mnoho odvážlivců, kteří by se postavili vůli prezidenta Putina.
Není zřejmě nutné podrobně vysvětlovat, že zmrazení cen problém nevyřeší. V Rusku rychle stoupá poptávka po potravinách, stejně jako roste poptávka na celém světě. Vzhledem k tomu, že domácí trh je v Rusku stále ještě velmi nerozvinutý a řada firem má přinejmenším místní monopol, je zvyšování cen zcela logickou reakcí těchto firem. Efektivnější reakcí vlády by bylo rozbití monopolů, otevření domácího trhu a podpora konkurence.
Ruská vláda však ukázala své pravé instinkty, když sáhla po zdánlivě nejjednodušším řešení: když se jí nelíbí růst cen, zakáží ho. Řada zemí se již přesvědčila, že tímto způsobem se inflace jen přeleje do neoficiální ekonomiky a nakonec se projeví i v oficiálních číslech. Ale to už bude v Rusku o volbách, takže kdo by s i s tím teď lámal hlavu.
Autor krátkodobě působí na East China Normal University v Šanghaji, jinak vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.