Nové informace o vývoji nezaměstnanosti v USA spolu s cenou ropy možná indikují vyšší pravděpodobnost recese v USA. Úměrně s tím roste počet doporučení pro posun k defenzivním odvětvím apod. I já jsem zde nedávno v souvislosti s pokračujícími obavami z recese v USA poukazoval na problematiku sektorové rotace a zdá se, že současné události tomuto tématu přejí.
Strategie sektorové rotace stojí na dvou základech – schopnosti správně odhadnout vývoj cyklu a schopnosti vybrat správná odvětví. Problematičnost prvního bodu nemůže být v současné době evidentnější; v reálu je skutečný průběh cyklu znám v podstatě až několik let po něm (tj. nyní víme kde jsme byli, nevíme ani kde jsme, natož kde budeme). Druhý bod je na první pohled jednodušší. Sektory lze skutečně relativně jednoduše rozdělit podle toho, jak si vedou v jednotlivých částech cyklu, historický vývoj přitom odpovídá i intuici. Přesto, každý cyklus je jiný a v současné době bychom taky asi např. nespoléhali na historické „vlastnosti“ akcií finančních institucí během cyklu.
Možná tedy tolik nepřekvapí, že studie ziskovosti investičních strategií založené na sektorové rotaci jsou v přímém rozporu s tím, jak populární a často doporučovaný je tento koncept. Jejich celkem jednoznačným závěrem je to, že ve srovnání s alternativami jsou pokusy o sektorovou rotaci nevýhodné. Např. „Sector Rotation over Business-Cycles“ (Stangl, Jacobsen, Visaltanachoti, 2007) udává, že od roku 1948 by ve srovnání s „buy-hold“ strategií sektorová rotace s (!) neustálým perfektním načasováním (tj. perfektními odhady cyklu) vynesla o 2% p.a. navíc, ovšem bez započtením transakčních nákladů. A ty nejsou při tomto přístupu nevýznamnou položkou. Pro individuálního investora pak do hry vstupuje i časová náročnost výběru těch správných odvětví/firem/fondů v daný moment. Jako nejlepší alternativa se ale nezdá být jednoduchá „buy-hold“ strategie, ale postup, při kterém je investor v první fázi recese úplně mimo akcie.
Uvedené tedy znamená, že pokud má z nějakého důvodu investor pocit, že dokáže predikovat vývoj cyklu, není na základě výše uvedeného žádoucí, aby tuto schopnost kombinoval s výběrem vhodných odvětví. Stačí prostě prodat vše ve chvíli, kdy ekonomika do recese vstupuje a nespoléhat se na defenzivnost některých titulů. Pro maximalisty je pak potřeba nastoupit zpět již ve druhé fázi recese – ne až na začátku boomu. Ve druhé fázi recese jsou historicky zisky na akciích nejvyšší a pohybují se v řádu 20% (telekomunikace, utility) až 50% (stavebnictví, některé služby, apod.). Celý trh v této fázi vynášel od druhé světové války v průměru 35%, zatímco první fáze boomu již „jen“ necelých 13%. Pokud tedy máte strach z recese, lék je jednoduchý - vše prodejte (a bojte se, že nepřijde).
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.