Vyšroubované ceny akcií až donedávna neposkytovaly investorům stavícím na hodnotě mnoho prostoru. Fundamentální pohled na mnohé firmy se ale za posledních pár týdnů dosti změnil. Jak moje odhady, tak průměry a mediány fundamentálních hodnot akcií postavené na odhadech analytiků se (z pohledu těch, kdo akcie nyní nevlastní) mnohdy „příjemně” vzdálily od cen na trhu. To někdy o desítky procent i u relativně významných společností – tedy polštář, který utlumí i relativně velkou nejistotu ohledně krátkodobějších výsledků firem a stavu ekonomiky. Odrazem dnešního stavu na trhu tak je i to, že nabídne 31 USD za akcii - tj. cca 60% prémie na cenu před ohlášením, ale v podstatě kupuje za říjnové ceny. Toto mu z velké části umožňuje vývoj trhů, respektive NASDAQ a beta na úrovni 1,5. Trhy toto neobrátí, ale něco to indikuje.
Každopádně správně předpovědět směr je výrazně lehčí než mít dobré časování. Koneckonců, dříve nebo později to i bez delších úvah o fundamentu půjde nevyhnutelně opět nahoru. Z hlediska načasování nákupů jsou nyní možné následující varianty:
1. Propad není u konce, je ještě mnoho neodkrytých a neodepsaných špatných úvěrů v rozvahách bank i mimo ně a tento problém se znatelně přelije do zbytku ekonomiky. Útlum US ekonomiky začne živit sám sebe přes neustále klesající důvěru a zvyšující se nejistotu a rozšíří se do světa. A mezitím se také ukáže, že snaha Fedu zabránit recesi za každou cenu pouze znemožnila korekci toho, že Američané dlouhodobě spotřebovávají více, než si mohou dovolit (a řádově více, než potřebují). Přesně ti, kteří Fedu nyní tleskají, mu pak budou za pár měsíců spílat při pohledu na rostoucí nerovnováhu US ekonomiky a pokračující problémy na trzích.
V tomto scénáři je přirozeně nejlepší zůstat mimo akciové trhy a spokojit se s výnosem bezpečných instrumentů, protože vybrat těch pár firem, které budou i v takovém prostředí posilovat, je nemožné.
2. Trhy se budou ještě nějakou dobu pohybovat z plusu do mínusu a zpět, popř. budou mírně růst, špatné zprávy budou střídat dobré. Tento scénář je podle mne nyní nejpravděpodobnější a je to scénář pro trpělivé (co nemají přísné stop-loss limity) a pro ty, kdo beze spěchu pečlivě vyberou podhodnocené firmy s dobrým dlouhodobějším výhledem. Takové firmy mimo jiné ztrácejí do určité míry někdy až hysterickou citlivost na to, že, byť jen mírně, nesplní očekávání trhu co se týče q čísel. Co je na současném stavu příjemné, je právě to, že dříve cenově vyšponovaná dlouhodobě perspektivní firmy a i celá odvětví jsou nyní na cenových hladinách, u kterých se již vyplatí o nich uvažovat. To se týká např. některých firem v odvětvích alternativních energií, kde se dá skutečně očekávat relativně vysoký růst, ale donedávna jejich cenové hladiny připomínaly spíše .com bubliny. Rozšiřující se spektrum nově atraktivních firem a odvětví tak umožňuje i rozumnou diverzifikaci (výběr fundamentálně spolu nesouvisejících akcií) i pro individuálního investora.
3. pokud ze současného stavu vede cesta jen přímo vzhůru, není třeba se „obtěžovat” fundamentem, příliv zvedá všechny lodě. Investoři si tak mohou opět namlouvat, že stačí počítat klouzavé průměry, odhadovat trendy a přemýšlet o tom, jakou rezistenci, či support cena akcie v daný okamžik prorazila a co to znamená. Tomuto scénáři ale nyní nemá moc význam věnovat čas.
Připomínám, že z hlediska maximalizace výnosů perfektní timing vyžaduje (pokud bychom předpokládali, že USA vstoupí alespoň nakrátko do recese) vstoupit do akcí již ve druhé půlce recese – ne až na začátku boomu. Ve druhé fázi recese jsou historicky zisky na akciích nejvyšší a pohybují se v řádu 20 % p.a. (telekomunikace, utility) až 50 % (stavebnictví, některé služby, apod.). Celý trh v této fázi vynášel od druhé světové války v průměru 35 %, zatímco první fáze boomu již „jen“ necelých 13 %. Myslím ale, že než se strachovat o perfektní načasování je lepší vzdát se pár procent za relativní jistotu, že už je čas.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.