Země pokřtěné bankou BRIC – tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína se na přelomu roku navázaly na poklesy US indexů. Přesto, optimistický pohled na ně by znamenal, že převáží jejich pouze částečná navázanost na ekonomiku USA plus ta možnost, že se likvidita ve světě obrátí právě k nim. Tj. že si snižování sazeb Fed a ostatními najde svou cestu k BRIC (a v extrému tam vytvoří to, co pomohlo vytvořit v devadesátých letech minulého století na trzích v USA i jinde). K tomu se může přidat ještě jeden faktor – i ti investoři, kteří se doposud nezajímali o jiné trhy než ty v USA, respektive v rozvinutých zemích, současná situace donutí se podívat na tuto alternativu – stejně jako krátce tento článek.
Spojení zmiňovaných zemí v jeden celek je relativně umělé, pokud dáme stranou velikost jejich ekonomik a jejich růstový potenciál. Nejjednodušší investice do nich znamená nákup relevantního ETF, nebo rozprostření pozic. Nebo lze vybírat – můj názor je následující:
Čína a do značné míry i Indie se zdají být minimálně na hraně bubliny a najít u nich podhodnocenou, ale relativně likvidní a známou společnost je poměrně těžké (přitom i na trzích v západní Evropě se dají nyní najít dosti podhodnocené společnosti s lepším rizikovým profilem). V Rusku je valuace společností pro nového investora přívětivější. Jednak zde ale mám příliš silný pocit, že mojí investici příliš ovlivní to, jak se zrovna někde někdo vyspí a komu bude chtít utáhnout kohoutek. Akcionářská kultura, maximalizace hodnoty, apod. jsou v pozadí. Navíc je Rusko na dobré cestě stát se onou „Saudskou Arábií se sněhem“ – málo diverzifikovanou, zkostnatělou ekonomikou závislou na příjmech z ropy a plynu. Každopádně zde ale na první (!) pohled jsou společnosti zajímavé – např. System of Russia má podle dat z FT 12 doporučení k nákupu, 1 k prodeji a medián cílových cen je více než 50 % nad současnou cenou, podobný profil má i – pro mne dostatečný impuls alespoň ke zběžné vlastní valuaci. Přesto co se týče jednotlivých zemí se mi zdá i díky zmíněnému atraktivnější Brazílie.
Ne že by tam nebujela vysoká korupce a regulace. Růstem je Brazílie navíc nejslabší ze zmiňované 4. Přesto je její cca 5% růst z historického hlediska vysoký a balancuje až na hranici přehřátí – jeden z důsledků vlády a reformních kroků Lula da Silvy. Tato růstová „slabost“ vede někdy k tomu, vylučovat Brazílii z BRIC a ponechat jen RIC státy. Z pohledu investora to ale může být v době značné vyčerpanosti potenciálu dalších trhů (zejména těch IC) i určitá výhoda. Růst je do značné míry tažen domácí poptávkou (taženou mimo jiné i růstem zadluženosti díky klesajícím sazbám), což je v současné situaci slabosti USA dobré. Navíc do USA proudí asi jen 25 % exportů. Na druhou stranu je Brazílie exportérem převážně (měkkých) komodit, což zvyšuje citlivost na současný globální cyklus (nepomáhá samozřejmě ani silný Real). Protože se ale domnívám, že jsme jen na počátku agro-megacyklu, byla by i proto na zemědělství výborně vybavená Brazílie mojí volbou (odhaduje se např., že třetina potravin v Číně je z Brazílie).
Úrokové sazby v Brazílii klesají, a přestože jsou stále relativně velmi vysoko (cca 12% interbank overnight), vede to k vyššímu zájmu investorů (institucionálních i individuálních) o „alternativní“ investice – tedy vedle nemovitostí hlavně o akcie (přestože reálné úrokové výnosy jsou na na naše poměry dusící úrovni 8 %). Vedle toho se zlepšuje způsob vedení společností, resp. corporate governance, jev patrný zejména u IPO.
Jak jsem naznačil, můj oblíbený způsob prvotního screeningu akcií je pohled na doporučení analytiků – poměr buy/hold/sell, trend u těchto doporučení a upside daný cílovými cenami (rozhodně nedoporučuji jakýkoliv screening založený na oblíbených poměrech typu P/E, P/BV, apod.). Pokud tento aplikuji na větší firmy, zajímavými se ukazují např. i známý Petrobras, či Cia Energetica De Minas Gerais, nebo Gerdau. Pro odvážnější pak např. menší Multiplan Empreedimentos Imobiliarios. Zbývá udělat si vlastní, byť jednoduchou, DCF valuaci a konečný názor.