Jedna ze zenových povídek vypráví o tom, jak mistr na smrtelné posteli ještě stihne poradit žákovi, aby si rozhodně nepořizoval kočku. Nechápajíc obrátí se ten poté pro vysvětlení k příteli zemřelého a ten mu vysvětlí: Tvůj mistr žil v mládí spokojeným životem, ten mu ztěžovalo jen velké množství myší, které se zabydlely v jeho chajdě. Sousedé mu tedy poradili, aby si pořídil kočku. Poté co tak udělal, kočka rychle vychytala všechny myši a začala trpět hlady. Rada sousedů – pořiď si krávu, bude mléko pro kočku i pro tebe, povede se ti líp. Zanedlouho po koupi krávy si musel pořídit i pole, aby ji uživil a začalo to na něho být moc. Na radu sousedů se oženil, aby to nemusel táhnout sám. Žena se ale nespokojí jen tak s nějakou chajdou …
V té nejpovrchnější interpretaci nám výše uvedené dobře demonstruje, na jak chatrných a v podstatě pochybných základech stojí naše ekonomiky a jejich růst. Při detailnějším pohledu na ně vidíme, že globální ekonomika se dá rozdělit na země „spotřebovávající“ (kde se více spotřebuje než vyrobí) a na země „vyrábějící“ (s opačným poměrem). Ty druhé (např. Čína, či Německo) vyrobí více, než „sní“ a jejich přebytek je „sněden“ v těch prvních (zejména v USA). Nejde o dar, či dokonce rozvojovou pomoc pro USA ze strany Číny a spol., jde o výměnu – Američané se „zavázali“, že vše splatí i s úroky (tento závazek ale dostal vážné trhliny, když se ukázalo, že hodně „investic“, bylo skutečně jen přerozdělením).
Ač se to díky současné monetární a fiskální stimulaci ekonomiky asi nezdá, USA již nemohou najet na dlouhodobou úroveň spotřeby, kterou měly dříve. Klíčovou součástí udržitelného oživení globální ekonomiky bude tedy muset být pokles úspor a růst spotřeby ve „vyrábějících“ ekonomikách*, zejména v Číně. Obvykle se přitom zaměřujeme na to, zda zde dojde k výraznému obratu u domácností (vedle nich spoří/spotřebovávají-investují firmy a stát), i když některé studie ukazují na to, že domácnosti v Číně vlastně vůbec nejsou spořivé (a nezajišťují se moc úsporami proti nenadálým událostem)**. Dostáváme se tak nevyhnutelně k tomu, jestli lidstvo v rozvinutých ekonomikách již není celkově dost uspotřebované a situaci poslední dobu z pohledu růstu „nezachraňovali“ jen Američané. Ti jsou pak možná jen anomálií – jedni z mála, kteří zatím ani netuší, že pořídit si kočku, neznamená úlevu, ale naopak.
Jinak řečeno – růst globální ekonomiky spočívá jen na tom kolik „Američanů“ (doslova i přeneseně) si bude neustále kupovat „kočky“ a roztáčet kolo spotřeby pro spotřebu. Pokud se neroztočí, není namístě ani volání po udržitelném růstu (které je i dnes stále spíše exotikou), ale minimálně po udržitelné stagnaci. To již jsem ale v oblasti, kde většina ze čtenářů asi začne nevěřícně kroutit hlavou a aby se uklidnila, dojde si někam pro další kočku.
*Zde by při detailnější diskusi bylo na místě již rozlišovat, zda skutečně keynesiánsky „investice tvoří úspory“, či klasicky „úspory tvoří investice“. Neboli zda to, co není poptáváno prostě nebude vyrobeno, nebo že vyrobeno prostě bude to, co je v kapacitě ekonomiky, záleží jen na tom, zda pro spotřebu, či reálné investice. Ušetřím vás ale podobných úvah – článek jede pevně po středněproudé „poptávkové koleji“.
** Understanding High Saving Rate in China, Xinhua He, Chinese Academy of Social Science - Institute of World Economics and Politics, Yongfu Cao, Chinese Academy of Social Science - Institute of World Economics and Politics, China & World Economy, Vol. 15, No. 1, 2007
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.