Po utichnutí debaty o odtržení se rozvíjejících se ekonomik od USA na počátku krize nyní tato v jejím druhém poločase (doufejme) znovu ožívá. To ve formě diskuse o tom zda, kdy, popř. nakolik se asijské ekonomiky dostanou z ekonomických problémů.
Někteří se obávají, že kvůli jejich závislosti na vývozu nelze očekávat trvalé oživení tamní poptávky před oživením v Americe a Evropě. Podle týdeníku The Economist je ale pravděpodobné, že budou první, kdo se z globální recese dostane. Připomíná, že Čína a Indie i nadále rostou, ale v ostatních asijských zemích se HDP propadl o roční 15 % (ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008). Ekonomové nyní ale revidují své prognózy pro růst čínského HDP v letošním roce: 8 % je prý možných, i když spotřeba v USA zůstane slabá (v souvislosti s tím The Economist tvrdí, že pokud je měřen na základě přidané hodnoty - s vyloučením nákladů na dovážené komponenty, čínský vývoz do Ameriky představuje jen méně než 5 % HDP Číny).
Ve svém nejnovějším ekonomickém výhledu pro Asii pak MMF předpovídá, že v region s výjimkou Číny a Indie bude růst pouze o 1,6 % v roce 2010, z velké části proto, že očekává, že americká ekonomika bude stagnovat. Nicméně, např. Peter Redward z (274,1 GBp, 2,43%) Capital tvrdí, že v Asii nastane oživení dříve a silněji než jinde. Jedním z důvodů pro jeho optimismus je jeho vysvětlení, proč byly asijské ekonomiky na počátku tvrdě zasaženy - tvrdí, že hlavním důvodem pro jejich prudký pokles bylo to, že průmyslová výroba tvoří mnohem větší podíl na HDP, než jinde. Průmyslová odvětví, jako jsou automobily, elektronické zboží a stroje jsou přitom vysoce cyklické. A stejně prudce, jako spadly dolů by měly růst nahoru při prvních známkách globálního oživení.
Druhým důvodem je fiskální stimul v Asii - je větší než v jiných regionech. Čína, Japonsko, Singapur, Jižní Korea, Tchaj-wan a Malajsie mají fiskální balíčky na úrovni 4 % HDP v roce 2009, tedy dvakrát tak velké jak USA. Měly by také lépe zabrat v Asii než v Americe nebo Evropě, protože firemní dluhy a dluhy domácností jsou nižší a daňové škrty nebo dávky tak budou spíše utraceny, než ušetřeny. Banky jsou navíc v mnohem lepším stavu.
The Economist také poukazuje na to, že na rozdíl od bohatých zemí je zde větší prostor, aby investice do infrastruktury byly efektivní. Po jejich dokončení musí ale vlády podporovat vyšší spotřebu a zaplnit tak mezeru v poptávce po infrastrukturních projektech. Lepší sociální záchranné sítě by mohly být základem pro takový postup - Asiaté by méně šetřili z důvodů zajištění se na budoucnost.