Čínské společnosti nacházejí nové cesty, jak si koupit přístup k zahraničním zdrojům

Čínská vláda a společnosti pracující s rozsáhlými přírodními zdroji, které vláda kontroluje, se netají tím, že touží po zahraničních aktivech. Jejich pořízení však není snadné ani s použitím jejich přetékajících pokladen. Americký Kongres v roce 2005 např. protestoval proti snaze CNOOC, částečně vlastněné státem, koupit Unocal, jejího amerického rivala. Chinalco, státem kontrolovaná společnost produkující aluminium, vzbouřila zase odpor v Austrálii se svou nabídkou na zvětšení svého podílu v Rio Tinto (2942 GBp, -1,34%), anglo-australském těžebním gigantu.

Podle The Economist tak není tedy divu, že velké čínské firmy s vazbami na vládu hledají ne tak nápadné cesty expanze do zahraničí. Obchod zveřejněný 24. května, v němž PetroChina (0,83 EUR, -2,00%), další částečně státem vlastněná ropná společnost, bude kupovat velký podíl v rafinérii Singapore Petroleum, naznačuje novou taktiku. PetroChina, největší čínská energetická společnost, zaplatí 1 miliardu dolarů za 45%ní podíl v Singapore Petroleum vlastněném konglomerátem Keppel Corp, v němž velkou část akcií vlastní singapurský státní investiční fond Temasek. Cíl není proslulý ani dostatečně strategický, aby zapříčinil výrazně nepříznivou kritiku a celá transakce se těší podpoře singapurské vlády. Avšak PetroChina uvedla, že společnost Singapore Petroleum by mohla sloužit jako základna pro budoucí transakce. To naznačuje, že by zřejmě zkusila použít singapurskou společnost k podobnému druhu akvizic, protože přímá transakce by mohla být blokována.

Jedním z důvodů překážek pro Čínské firmy je nedostatek reciprocity: ačkoliv si Čína stěžuje na nacionalistické překážky, které například blokovaly transakci Unocalu, sama neodstraňuje velké nesnáze nečínských společností s investicemi do tamního energetického průmyslu. Takže několik nedávných čínských investic vzalo jinou skrytou formu investice. Např. státem vlastněná China Development Bank souhlasila s půjčením miliardy dolarů státem vlastněným ropným společnostem z Brazílie a Ruska výměnou za dlouhodobé dodávky surové nafty. Mezitím CNOOC a PetroChina dojednaly každá multimiliardové dolarové obchody vázané na rozvoj specifických plynových projektů v Austrálii – obchody stírající hranici mezi investicemi a smlouvami na zásobování.

Výhody podobných postupů ale mohou být omezené. Jak tvrdí The Economist, stále zůstávají problémy kolem akvizicí, kde figuruje čínská vláda, ať už přímo nebo přes prostředníka.