Následuje záznam z jednání bankovní rady ČNB ze dne 25. června 2009:
Přítomni: guvernér Z. Tůma, vrchní ředitel R. Holman, vrchní ředitel P. Řežábek, vrchní ředitel V. Tomšík, vrchní ředitelka E. Zamrazilová
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací čtvrté situační zprávy, která vyhodnotila nově dostupné informace a jejich vliv na naplňování rizik prognózy inflace z třetí situační zprávy. Celkovou bilanci rizik hodnotí situační zpráva jako inflačně neutrální. Meziroční inflace byla v květnu jen o 0,1 procentního bodu vyšší oproti prognóze. K této odchylce přispěl mírný růst korigované inflace bez pohonných hmot a růst cen pohonných hmot, protisměrně působil nižší růst cen potravin. V reakci na výrazný útlum zahraniční ekonomické aktivity se domácí HDP v prvním čtvrtletí 2009 snížil o 0,9 procentního bodu více, než očekávala prognóza. Ve struktuře HDP situační zpráva identifikuje proinflační riziko v propadu investic při vyšším než očekávaném růstu spotřeby domácností. Naproti tomu protiinflačně působí výhled vývoje v zahraničí.
Po prezentaci situační zprávy bankovní rada přistoupila k diskuzi nových informací a rizik naplňování květnové prognózy. Bankovní rada se shodovala, že rizika prognózy inflace jsou vyrovnaná. Protiinflačním rizikem je hlubší než prognózovaný propad domácí i zahraniční ekonomické aktivity a také ceny potravin. Hlavními proinflačními riziky prognózy jsou struktura domácí ekonomické aktivity, vyšší ceny ropy a korigovaná inflace bez pohonných hmot.
Velká nejistota je spojena s výhledem zahraniční ekonomické aktivity, který je nadále nepříznivý. Bankovní rada se shodla, že velmi nejisté je možné zmírnění negativních trendů a rychlejší odpoutání se zahraničního růstu ode dna, které naznačují některé konjunkturní indikátory. Byla vyslovena obava, že útlum zahraniční i domácí ekonomiky bude dále pokračovat. Jako argument pro ponechání měnověpolitických sazeb na stávající úrovni zaznělo, že kurz koruny je meziročně výrazně slabší. To představuje dostatečný stimul pro domácí ekonomiku pro překonání současné recese ve srovnání s ekonomikami, které mají fixní kurz.
Bankovní rada dále diskutovala inflační rizika spojená s vývojem domácí ekonomické aktivity. Protiinflační působení nižšího ekonomického růstu lze očekávat v delším období v souvislosti s přizpůsobováním nákladů v ekonomice. Bezprostředním proinflačním faktorem ve struktuře HDP je neočekávaně vysoký růst spotřeby domácností. Její vývoj je ale zatížen nejistotou, protože dosud nebyly publikovány podrobnější údaje o struktuře disponibilního důchodu domácností.
V diskuzi o vývoji inflace a jejích složek bylo konstatováno, že inflace se vyvíjí v souladu s prognózou. Prioritou měnové politiky je plnění inflačního cíle na horizontu prognózy a ten v současné době není ohrožen. Bylo také řečeno, že v nejbližším období nejsou patrné žádné významné inflační tlaky. V diskuzi zaznělo, že nižší růst cen potravin oproti prognóze nepředstavuje významné protiinflační riziko, protože ceny potravin jsou nízké a transmise cen zemědělských výrobců do cen potravin není bezprostřední. Bylo uvedeno, že měnová politika by neměla reagovat na krátkodobé výkyvy v cenách potravin a ropy. V diskuzi o vývoji složek inflace bylo opakovaně konstatováno, že mírně vyšší růst korigované inflace bez pohonných hmot může být důsledkem více znehodnoceného kurzu z počátku letošního roku. Vyšší jádrová inflace je zaznamenána i v eurozóně. To může představovat určité proinflační riziko pro domácí ekonomiku v důsledku její silné provázanosti s ekonomikou eurozóny.
Bankovní rada diskutovala transmisi od měnověpolitických sazeb k tržním sazbám. Bylo řečeno, že nedochází k přibližování tržních úrokových sazeb k měnověpolitickým sazbám ČNB. Také zaznělo, že přetrvávající vysoká riziková prémie na mezibankovním trhu potvrzuje, že úrokový kanál transmise je v současné době málo účinný. Snížení sazeb by mohlo vést k oslabení kurzu a k obnovení jeho vyšší volatility. V diskuzi také zaznělo, že přetrvávající vysoká riziková prémie zpřísňuje nastavené měnové podmínky a je proto argumentem pro snížení sazeb. Opakovaně bylo konstatováno, že i kdyby krátkodobé tržní úrokové sazby klesly vlivem snížení sazeb ČNB, nejasný je dopad nižších sazeb na klientské dlouhodobé sazby. Z hlediska působení na ekonomiku je přitom podstatnější výše dlouhodobých sazeb, nikoli krátkodobých.
V diskuzi o účinnosti transmise sazeb zaznělo, že jiné centrální banky, např. v USA a eurozóně, v minulosti výrazně snižovaly úrokové sazby mimo jiné i s ohledem na problémy s finanční stabilitou v těchto ekonomikách. Krátkodobé tržní sazby jsou nízké vlivem měnověpolitických opatření, ale dlouhodobé úrokové sazby zůstaly stabilní nebo se dokonce mírně zvýšily. Finanční stabilita není problémem české ekonomiky, proto není nutné snižovat úrokové sazby k nule. Opakovaně bylo řečeno, že nízké úrokové sazby mohou znamenat riziko pro finanční stabilitu v budoucnu. V diskuzi bylo řečeno, že vývoj indikátorů peněžní zásoby ukazuje potenciální riziko inflace v delším období. Zazněl také názor, že po odeznění recese by se při nízkých úrokových sazbách mohla výrazněji zvýšit poptávka po úvěrech a tím by se zvýšila inflace.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace nezměněnou na stávající úrovni 1,50 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady: guvernér Tůma, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová. Vrchní ředitel Řežábek hlasoval pro snížení sazeb o 0,25 procentního bodu.
(Zdroj: Tiskové informace ČNB)