Od okamžiku, kdy jsem opustil brány univerzity v Yale a začal pracovat pro (164,1 USD, 0,49%) se u mě vytvořila jakási divná alergie na lidi, kteří „u nás“ nepracují. Není to o tom, že bych o nich smýšlel nějak jinak než dříve – ostatně, byl jsem nějakou dobu jedním z nich. Jenom mám pocit, že ať dělám co dělám a ať řeknu co řeknu, nepodaří se mi jejich závist ani v nejmenším rozptýlit.
I proto jsem, podobně jako mnoho mých kolegů, přijal strategii nikdy brány neopouštět, mimo těch několika zkratkovitých pokusů navázat vztah s osobou opačného pohlaví. si je totiž více než vědom toho, jak důležité je replikovat sám sebe. Za tuto činnost nicméně (zcela překvapivě) nedostáváme žádný výkonnostní bonus.
V poslední době nás však lavina nepřátelských a falešných komentářů ze strany nepřejících médiíí vede k přehodnocení naší strategie komunikace s veřejností. S každým centem, o který cena našich akcií vzroste, je nad slunce jasnější, že musíme začít lépe komunikovat s těmi, kdo nejsou „uvnitř“. Ne k našemu prospěchu, ale k tomu vašemu.
Amerika nyní stojí na křižovatce a vlastní obě možné cesty. Při výběru, kterou cestou se vydat, se Američané nesmějí rozptylovat úvahami, kdo je vlastně výběrčím mýtného. I proto bychom se my, lidé od , rádi pokusili rozptýlit několik Vašich bezpředmětných obav.
„Goldman Sachs vlastní americkou vládu“
Pokaždé, když slyšíme frázi „the United States of Goldman Sachs“, nevěřícně kroutíme hlavou. Každý žáček základní školy ví, že americká vláda sestává ze třech hlavních větví. Goldman napřímo vlastní jenom jednu z nich, tu druhou si tak nějak pronajímáme a na té třetí nemáme žádný zájem (povšimněte si, že v Nejvyšším soudu nesedí žádný bývalý zaměstnanec Goldman Sachs).
Všechen vliv, který si udržuje v americké vládě, je podle našeho názoru výsostně v obecném zájmu. Naše současná finanční a ekonomická krize má jeden snadno identifikovatelný zdroj – závist těch ostatních vůči . Packalové od Merrill Lynch, amatéři v (3,18 USD, 0,32%), fušeři v Brothers, lupiči od a dokonce i ti blázni v (13,6 USD, 3,50%) si nějakou dobu zkoušeli hrát s rizikem, které by na sebe nikdy nevzal. To všechno s jedním průhledným cílem – replikovat finanční výnosy, které produkujeme.
Příliš dlouho jsme nechali ostatní, aby se nás snažili napodobovat. Nyní konečně produktivně spolupracujeme s ministrem financí Timem Geithnerem a americkým Kongresem ve snaze zajistit, že pouze nám bude dovoleno brát rizika, která mají potenciál zničit celý finanční systém.
„Když americká vláda vykoupila z bankrotu a vyplatila jejich nepovedené investice, zachránila vlastně spíše , a ne AIG“
Toto nařčení není jenom útočné, jde také o ukázku naprosté ignorance a neznalosti. Ti méně zodpovědní novináři vytrvale vytahují částku 12,9 miliardy dolarů, které jsme dostali od , jako by to bylo něco důležitého. Jak nicméně náš CFO David Viniar vysvětlil již v březnu, my jsme „byli zajištěni“. Nás zisk z operací s se „zaokrouhlil na nulu“.
Lidé, kteří u nepracují, tomu asi nebudou věřit: jak se může 12,9 miliardy dolarů zaokrouhlit na nulu? Jednoduše, musíte nicméně znát náš algoritmus.
Řekněme, že přesunulo na účty 12 880 560 250,34 dolarů z peněz amerických daňových poplatníků. Neználek mimo – pokud byste jej požádali o zaokrouhlení tohoto čísla – by nepochybně napsal něco jako 12 880 560 250. Takto se na to my nicméně nedíváme. U vždy zaokrouhlujeme na nejbližších padesát miliard, takže cokoliv menšího než 25 miliard automaticky bereme jako nulu. Už to, proboha, chápete?
„Částka 11,4 miliardy dolarů, kterou si za prvních šest měsíců letošního roku mezi sebe na bonusech rozdělí zaměstnanci (tj. 386 429 dolarů na hlavu), je nefér“
Opravdu nevíme, z jakého konce k tomuto obvinění přistoupit. Podívejte se na to našima očima – největší riziko, které vnímáme my je to, že zbankrotuje a my přestaneme být jeho zaměstnanci. To není něco, co by každý dokázal unést, a proto si za tuto potenciální tragédii musíme nechat zaplatit.
„Všichni zaměstnanci vypadají úplně stejně“
Několik posledních fotografií v novinách a magazínech odhalilo zajímavý jev – překvapivě mnoho zaměstnanců jsou plešatící či plešatí muži bělošské rasy.
My, zaměstnanci , představujeme unikátní shluky DNA. Pokud se byť jen vzdáleně podobáme jeden druhému (stejně jako se podobáme těm hyperinteligentním jedincům z 24. století), je to jenom proto, že nás naše jedinečné intelektuální schopnosti nutí přicházet s těmi samými myšlenkami v tu samou chvíli.
„Goldman Sachs je velký upír nalepený na tváři lidstva, nemilosrdně vpichující svůj sosák do čehokoliv s vůní či příchutí peněz“
Tato slova jsou převzata z jednoho z posledních čísel magazínu Rolling Stone a jsou samozřejmě nepravdivá. Tak zaprvé, žádný upír by se nikdy nepřisál na „tvář lidstva“, snad nešťastnou náhodou. A nic z toho, co se děje u – nic, co si myslí, nic co cítí, nic co dělá – se nikdy, ale opravdu nikdy, neděje náhodou.
Jak jste asi poznali, výše uvedené je pustá fikce. Jejím autorem je Michael Lewis, autor – kromě jiného – populárního romámu Liar’s Poker. Na každém šprochu je však pravdy trochu. Podle výzkumu společnosti Brand Asset Consulting utrpěla pověst v letech 2008 a 2009 výrazné šrámy a respondenti výzkumu si mnohem více pochvalovali například (29,31 USD, 2,84%). Svatá prostoto…
Hezký týden přeji,