Od počátku ekonomické krize proti sobě stojí anglo-saský a kontinentální kapitalismus. Němečtí politici poukazují na slabé stránky ekonomik Spojených států a Británie. Lídři těchto zemí zase tlačili na větší stimuly. Tento měsíc pak německý ministr financí varoval, že bez silnější regulace se „kasínový kapitalismus“ vrátí zpět. 13. srpna dostal kontinentální přístup povzbuzení – zveřejněná data překvapivě ukázala, že Německo a Francie rostly ve druhém čtvrtletí o 0,3 %, zatímco Spojené státy klesly o 1 % a Británie dokonce o 3,2 %.
Růst v jednom čtvrtletí samozřejmě nic neznamená. Nečekaně rychlejší obrat evropských ekonomik ale jen prohlubuje debatu o přednostech jednoletých ekonomických modelů. Mohou se ekonomiky se silným sociálním systémem a závislostí na exportu nacházet v lepší pozici pro zotavení než ty, které jako v případě Spojených států spoléhají na služby a spotřebitelské výdaje?
Není překvapivé, že ekonomové nemají jednotný názor. Mnoho z nich však poukazuje na faktory, které vedly k německému růstu – úspěch šrotovného, automatické stabilizátory a oživení v Číně, které Německu závislému na exportu pomáhá. Naopak USA závisí na spotřebiteli. A dokud bude růst míra úspor, budou klesat ceny nemovitostí a nezaměstnanost poroste, není čím výdaje spotřebitelů oživit.
Ekonom Martin Lueck z však tvrdí, že rozdíl mezi vítězi a poraženými neodpovídá zmíněnému rozdělení ekonomik, ale tomu, kdo vlastní kapitál a kdo vlastní práci. A vítězi byli za posledních dvacet let ti, kteří vlastnili kapitál. Proto existují pochyby o tom, zda je oživení v Německu a ve zbytku Evropy udržitelné. Stimuly skončí v příštím roce a podle některých státní pomoc zaměstnanosti jen oddaluje propouštění, ke kterému však ke konci roku stejně dojde. A evropské banky stále nepůjčují na úrovni stejné jako před krizí, protože se snaží zvýšit svůj kapitál.
Analytici tvrdí, že zatímco bude tedy Německo dále spoléhat na exporty, oslabení globální ekonomiky mu nedovolí získat stejnou sílu jako dříve. Dirk Schumacher, ekonom v k tomu poznamenává, že globální nerovnováha znamená, že to není problém jedné země. Každá se proto musí zevrubně podívat na to, co je třeba změnit.
(Zdroj: Businessweek)