Předtím, než Ben Bernanke nastoupil v roce 2002 do čela Federálního rezervního systému, prohlašoval, že i když krátkodobé úrokové sazby klesnou k nule, centrální banka může stále použít konečnou zbraň - tištění peněz prostřednictvím nákupu vládních dluhopisů. Tím, že Bernanke momentálně toto kvantitativní uvolňování vyzkoušel, nalezl také jeho limity.
V březnu Fed oznámil, že do září plánuje nakoupit s nově vytištěnými penězi (přesněji elektronickými penězi ve formě bankovních rezerv) 300 miliard dolarů státního dluhu a více než zdvojnásobit plánované nákupy dluhů souvisejících s hypotékami ve výši 1,45 biliónů dolarů. 300 miliard dolarů nakoupených vládních dluhopisů bylo považováno jen za začátek dalších nákupů. Přesto poslední strategická schůze Fedu, která skončila 12. srpna, nevyústila v rozšíření objemu těchto nákupů, i když přesunula datum jejich ukončení na konec října a ponechala otevřenou možnost rozšíření nákupů. Ponechala také cílovou úrokovou sazbu v rozmezí od 0 do 0,25 %. Taková nečinnost je v kontrastu s Bank of England, která se 6. srpna rozhodla rozšířit své programy nákupů aktiv, především vládních obligací, z 125 miliard liber (206 miliard dolarů) na 175 miliard liber. Toto srovnání je však nepřesné. Oproti této bance jsou zásahy Fedu v jiných oblastech agresivnější. Federální rezervní systém také zdůrazňuje, že nákupy obligací mají potenciál snížit výnosy a zlepšit likviditu na trzích dluhopisů privátních entit. Bank of England uvádí, že cílem jejích programů je zvýšení výdajů prostřednictvím vkládání většího množství peněz do ekonomiky.
Analyzování přesných dopadů programů je také záludné. Na počátku oznámení programů nákupu aktiv výnosy vládních dluhopisů v Británii i Americe prudce poklesly. Od té doby výnosy v Británii tento propad dohnaly a dostaly se na vyšší úroveň než předtím v Americe. Ve hře je však mnoho faktorů. Došlo k nárůstu očekávané inflace, jak implikoval rozdíl mezi výnosy z konvenčních a k inflaci indexovaných dluhopisů. Přešly obavy z globální ekonomické krize, které dříve investory vedly do bezpečí vládních dluhopisů. Nicméně studie MMF odhaduje, že britské dlouhodobé výnosy se stále nalézají o 40 – 100 bazických bodů níže než kde by byly, nebýt vládních nákupů. Dopad na výnosy privátních dluhopisů je zřejmě také pozitivní. Poradenská společnost Macroeconomic Advisers např. odhaduje, že americké hypotéční sazby se nacházejí jeden procentní bod pod vládními dluhopisy, což je výsledek nákupů aktiv realizovaných americkou centrální bankou.
Pokud je výsledek programů alespoň částečně pozitivní, proč je tedy Fed nerozšiřuje? Jak bylo řečeno 12. srpna, výhled se zlepšil, protože americká ekonomika ožívá. Avšak hlavní důvod neleží v ekonomice, ale v politice. Plán americké centrální banky na nákup státních dluhopisů vyvolal sérii obvinění, že tím způsobí hyperinflaci a podřizuje se potřebám vládního deficitu. Alan Greenspan, bývalý prezident Fedu, uvádí, že pokud se Fedu nepodaří snížit svou rozvahu a zvýšit sazby, inflace přesáhne 10 %, a dokonce i když se mu to podaří, dosáhne začas 3 %.
Je zbytečné zmiňovat, že Federální rezervní systém tento názor nesdílí: stále předpovídá nárůst nezaměstnanosti a pokles inflace. Avšak řada jeho činitelů dospěla k názoru, že přínos nákupu většího množství vládních dluhopisů v současné době nevyvažuje náklady spojené s nárůstem očekávané inflace a vnímanou ztrátu nezávislosti. I konečná zbraň je zbytečná, když ji kvůli vlastní nervozitě ani nemůžete použít.
(Zdroj: The Economist)