Není tomu tak dávno, kdy se zdálo, že nezáleží na tom, kde společnosti vyrábějí věci. Koneckonců Amerika po desetiletí objevovala a následně ztrácela odvětví ve prospěch Asie, od barevných televizorů k paměťovým chipům, osobním počítačům a LCD televizorům. A zatímco Japonci, Korejci, Taiwanci a Číňané dávali miliardy do obrovských továren na zpracování komodit, Amerika následovala lukrativnější činnosti např. software či finanční služby.
Za dobrou zprávu lze považovat fakt, že Spojené státy se ve většině nových produktových oblastí nacházejí v čele pokroku. Nová vlna high-tech zařízení zaplavujících trh vznikla z miliard dolarů výzkumu financovaného daňovými poplatníky ve federálních a univerzitních vědeckých laboratořích, které pocházejí až z šedesátých let minulého století, kdy podobné přístroje byly sotva zábleskem v očích futuristů.
Nyní špatná zpráva: Dokud Spojené státy nebudou moci kouzelně vzkřísit svou výrobní základnu, dobře placená práce související s těmito zásadními objevy bude pocházet ze zahraničí. Levná asijská práce s tím však má málo co do činění. Na rozdíl od jiných oborů, které daly přednost zahraničním nízkonákladovým rájům, toto rozvíjející se technologické zboží se vyrábí na vysoce automatizovaných výrobních linkách. Za problém lze tedy považovat to, že Spojené státy ztrácejí svou vedoucí pozici v širokém spektru high-tech výroby.
Příčiny tohoto poklesu „jsou nespočetné, složité a dlouho trvající“, říká Shih, bývalý zaměstnanec (122,43 USD, 0,50%) a (6,15 USD, -7,93%). Dvě desetiletí neomezeného využívání subdodavatelských vztahů v Asii negativně ovlivnila velkou část americké dodavatelské základny, výrobní manažery a techniky. A kapitálové trhy Spojených států nerady spoutávají své miliardy v továrnách a strojích.
Velká část viny leží na americké vládní politice. Asijské a evropské národy se agresivně ucházejí o strategické high-tech obory s velkorysými daňovými prázdninami, levnými úvěry, levnými veřejnými službami a rychlým schvalováním projektů ze strany regulátorů. Vlády odměňují podobné podniky, protože slouží jako spouštěcí mechanismus pro další rozvoj.
Naopak Spojené státy byly k průmyslu lhostejné. Dokonce když vezmeme v úvahu daňové úlevy, americké korporátní daně jsou podle studie Světové banky mezi nejvyššími v rozvinutém světě. V současnosti požaduje řada amerických manažerů ucelené plány na podporu odvětví podobně, jako tomu je v Evropě a Asii. Asi 60 % severoamerických ředitelů z oblasti průmyslu dotazovaných Deloitte Research a Manufacturing Institute se domnívá, že americká konkurenceschopnost bude do roku 2012 ještě klesat a 77 % z nich se domnívá, že USA potřebují strategický přístup pro rozvoj průmyslové základny.
Obamova vláda se zabývá průmyslovou politikou, například pomocí Detroitu. Stále se nehovoří o tom, že by Washington vytvořil dlouhodobé strategie jednotlivých oborů. Kvalitní diskuse by totiž vyžadovala obrátit se proti filosofii, v níž američtí zákonodárci věřili po většinu poválečné éry. Ta je zaměřena na federální výdaje do výzkumu a vývoje, zatímco trh má vyřešit to, jak technologii zpeněžit. Změny zákonů o korporátní dani kvůli podpoře výroby by narazily na významný politický odpor. Kritikům vládních intervencí připomínají podobná opatření výběr vítězů bez závodu, pro Washington to však není nic nového. Zemědělství a těžba ropy zůstávají silně subvencované. Federální vláda měla velký význam pro rozvoj odvětví letectví, telekomunikací a internetu. Nyní vlastní General Motors .
Možná je politicky neprůchodné povolit společnostem desetileté daňové prázdniny na vybudování podniku. Ale Washington by mohl umožnit společnostem, které investují např. 100 milionů dolarů do podniků zaměřených na nové technologie, odepsat celou investovanou sumu první rok. A než aby Washington věnoval omezené zdroje ve prospěch několika málo firem, mohl by spíše nabídnout nízkonákladové půjčky pro všechny nové americké podniky, aby mohly ukázat, že mají trh a že splňují jistá kritéria. Nebo by bylo možné vytvořit instituci podobnou americké Export-Import Bank, která půjčuje společnostem, aby mohly splnit exportní zakázky. Spojené státy by mohly dokonce použít strategie používané v některých rozvíjejících se trzích. Hau L. Lee, profesor na Stanford Graduate School of Business si myslí, že Amerika potřebuje velké průmyslové zóny zaměřené na specifická odvětví, podobné jako nalezneme na Tchaj-wanu, Singapuru, Malajsii a ve většině Číny.
Přemýšlení ve stylu rozvojových zemí může být pro největší světovou ekonomiku ponižující. Je to však situace, ke které její průmysl dospěl. Pokud nezmění svůj směr, USA nejen že nebudou schopny získat nazpět odvětví, která ztratily, ale nebudou ani schopny vytvářet odvětví nová.
(Zdroj: Businessweek)