Dnešní povídání si vám dovoluje přinést dva pohledy na jednu a tu samou věc. Na jakou, ptáte se? Jedna moudrá hlava ji definovala jako stav, kdy „všechno souvisí se vším“ a nečekané dopady zdánlivě racionálních kroků na vás číhají za každým rohem.
Když se na počátku druhého čtvrtletí tohoto roku poprvé objevil nový kmen chřipky s příznakem „prasečí“, mnoho vlád a nadnárodních organizací řešilo otázku, jak se této situaci postavit. Jednou z těch zdánlivě více proaktivních byl Egypt, kde prezident Hosni Mubarak zcela nemilosrdně nařídil zlikvidovat veškerý chov prasat, který v Egyptě byl. Na jatka tedy odešlo 300,000 vepříků. S nimi se na věčnost odporoučely také prasečí farmy a zpracovatelé vepřového. Jasné, přímé a podle všeho také efektivní řešení nastalého problému.
Ne tak docela. Když se po časové ose posunume vpřed zjistíme, že se pozapomělo na několik drobností. Tou hlavní byli tzv. „zabaleen“, v arabštině cosi jako popeláři. Ti tvoří 10% populace v Egyptě a od konce 19. století se živí tím, že v ulicích Káhiry sbírají odpadky, třídí je na organický odpad, železo, sklo a papír s tím, že až 80 % sebraného organického odpadu „recyklují“ ve svých chovech prasat. Tedy, recyklovali. S koncem vepřové populace v Egyptě skončil také hlavní zdroj obživy této skupiny obyvatel a Káhira se začala topit v odpadcích. Ne, že by se jinak jednalo o nejčistší město na světě, ale situace je v poslední době skutečně neúnosná. Jak prý tvrdí místní – „náš včerejší kebab se stane naší zítřejší cholerou“. Jak to tak vypadá, milí čuníci nakonec ze záhrobí dostali svou pomstu.
To na druhém břehu Atlantického oceánu mají úplně jiné starosti. Jak přinesl The Wall Street Journal, na dračku tam teď jdou golfové vozíky jako nikdy předtím. Máme krizi a tak se nelze nezeptat, proč zrovna taková zbytečnost, jako golfové vozíky? Prostě proto, že dotační politika prezidenta Obamy a federální vlády směřovaná k podpoře nákupu elektromobilů je v mnoha případech umožňuje pořídit skoro zadarmo. Daňový kredit na nákup elektromobilu ve výši 4200 až 5500 dolarů je prostě příliš lákavý, aby se jen tak nevyužil. A pokud jej zkombinujete ještě s některými národními pobídkami, máte skoro celý golfový vozík doma a nestálo vás to téměř nic. Nemluvě o stavu, kdy změna legislativy umožnila golfovým vozíkům stát se plnohodnotným vozidlem a pohybovat se po silnicích. Stačí domontovat několik drobností jaké zpětná zrcátka nebo bezpečnostní pásy. Americké daňové orgány navíc stanovily, že na nákup elektromobilů pro jednotlivce není uplaňován žádný množstevní limit. Někteří podnikavci tak nakupují celé flotily golfových vozítek, aby se je po vypršení daňových kreditů pokusili se ziskem prodat. Míra lidské vynálezavosti je nekonečná. Lze sice správně namítnout, že tržby z prodaných golfových vozíků vstoupí do výpočtu dat o maloobchodních prodejích a pozitivně tak mohou ovlivnit tento citlivý údaj, na nelogičnosti a zejména zbytečnosti celé věci to však nic nezmění.
Co mají tyto dvě příhody společného? Současná „krizová“ doba nahrává politicky líbivým opatřením, která (opravdu jenom) slibují rychlé řešení nastalé situace. Velmi často jde o opatření nepromyšlená, která de facto ad hoc reagují na situaci, jež by mohla řešena úplně jinak. Tedy, pokud by vůbec měla být řešena „shora“…
Hezký týden přeji,