Senátor Dodd aneb konec nezávislosti centrálních bank

Kdysi se říkalo: „Každá úspěšná centrální banka musí být nezávislá.“ Největším respektem disponovala v tomto ohledu BUBA (německá Bundesbanka). Její strategií byl nesmiřitelný boj s inflací bez ohledu na trh a přání politiků. Obchodníci se BUBA báli jak čert kříže, jelikož ta nejenom, že své kroky nekonzultovala s hráči na trhu, jak je tomu zvykem dnes, ale tu a tam schválně provedla něco, co je naprosto zaskočilo. K jejím obzvlášť vydařeným kouskům patřilo řízení transformace při sjednocování Německa. Šlo o to, že ze dne na den začala platit v obou do té doby rozdělených zemích západoněmecká marka a co více, úspory vedené ve východoněmecké komunistické měně byly konvertovány za velmi výhodný kurz pro bývalé obyvatele totalitní republiky. Tento akt způsobil jednorázové výdaje státního rozpočtu a značnou expanzi monetární báze. BUBA v obavách o inflační vývoj zvedla úrokovou sazbu na 9 % p.a. Důsledkem bylo posílení měny a známé turbulence v systému ERM vedoucí k nucenému vystoupení britské libry. Vraťme se však do přítomnosti a za oceán.

Americký senátor Christopher Dodd zodpovědný za dohled nad bankovním sektorem navrhuje novelu zákona, díky níž má získat politická reprezentace bezprecedentní vliv na řízení FED. Členové boardu budou jmenováni Kongresem a ztratí svou nezávislost v rozhodování o výši úrokových sazeb. Pokud zákon projde, naplní se sen všech politiků - ovládat cedulovou banku. Důsledky mohou být nedozírné. Podle pravidla „košile bližší než kabát“ budou Senátem zvolení centrální bankéři upřednostňovat ekonomický růst před stabilitou měny. Zapomeňme na agresivní zvedání úrokové sazby při prvních náznacích inflace, zapomeňme na rychlé stažení podpůrných ekonomických balíčků.

FED není zdaleka nejnezávislejší centrální bankou na světě. Jeho úkolem je hlídat jak ekonomický růst, tak míru inflace a oba faktory brát v potaz stejnou měrou. Je však pořád „benchmarkem“. Pokud se posune filosofie její činnosti určitým směrem, dá se očekávat, že se stejným směrem posunou i centrální banky v jiných zemích a nebuďme na pochybách, že si politici kdekoliv na světě nechají ujít takovou jedinečnou příležitost. Stačí jen okopírovat americký Senát.

Pan Bill Gross by si tedy do svého seznamu charakterizujícího „new normal“ měl přidat ještě jednu položku: slabá centrální banka a investoři by měli začít přemýšlet, jestli nemají v portfoliu příliš mnoho nezainvestovaných prostředků.