Přestože prezident Barack Obama v březnu hovořil o „objevení velkých příležitostí uprostřed velké krize“, jeho následné kroky byly jen polovičaté. Je proto velká škoda, že jsme z roku 2009, který následoval po roku krize na Wall Street, neudělali rok Velké finanční reformy.
Finančníci lobují i proti umírněným reformám, Wall Street poskytuje peníze na volební kampaně a Kongres proložil navrženou regulaci právními mezerami. Bývalý předseda Federálního rezervního systému a ekonomický poradce prezidenta Paul A. Volcker sdělil 8. prosince bankéřům, kteří trvají na tom, že Wall Street a velké korporace se uhlídají samy, aby se probudili – jejich reakce není adekvátní.
Krize roku 2008 poskytla příležitost, která se objeví jednou za život. Příležitost k opravě finančního motoru USA. Je to stroj, který může udělat mnoho dobrého tím, že umožní získat a alokovat kapitál, a mnoho zlého v případě, že se dostane mimo kontrolu. V době, kdy rostou akciové trhy a zisky bank, se však dostavila obrovská ztráta paměti. Politici ztrácejí motivaci a legislativa zaměřená na reformu regulace se každý týden více a více oslabuje.
Největší chybou vlády je to, že není ochotna brát vážně rady starého velikána Volckera, který chce otočit kurz směrem od obřích bank. V devadesátých letech Wall Street přesvědčila obě hlavní politické strany, že sloučení různých finančních služeb do neprůhledných goliášů je pro globální ekonomiku nezbytné. Na vrcholící vlně skepticismu směrem k Wall Street však politici v roce 2009 ani zdaleka neprovedli potřebné množství změn. Bílý dům uvěřil, že čím větší jsou instituce, tím lépe, nebo alespoň uvěřil tomu, že trend směrem k většímu je nevyhnutelný. Nyní jsou tedy banky ještě větší a složitější než kdy předtím. Jak uvedl Wall Street Journal, 10 největších bank nyní představuje asi 70 % všech aktiv bank ve světě, před třemi lety se přitom jednalo o 59 %.
Možná, že nakonec uvidíme nové kapitálové požadavky na vyšší objem kapitálu, který by umožnil jednotlivým bankám pokrýt budoucí ztráty. Možná dojde k vytvoření záchranného fondu, který bude financován bankami s cílem uhradit náklady jejich možného pádu v budoucnu. Dokonce by mohly být zvětšeny pravomoci regulátorů, aby mohli zabránit některým fúzím. Mamuti, kteří jsou příliš velcí na to, aby padli, tu ale budou nadále. Záchranná síť poskytovaná daňovými poplatníky znamená, že bankéři se budou téměř jistě opět vrhat do rizikových obchodů, které způsobily současnou krizi. Proč ne, někdo jiný to po nich uklidí.
Zákonodárci vycouvali z jakýchkoliv vážnějších pokusů o zpomalení tvorby exotických produktů, jejichž vedlejší efekty jen málokdo chápe, pokud vůbec někdo. Agentura Bloomberg nedávno uvedla, že ti samí géniové, kteří na trh přivedli toxické CDS, nyní pracují na tom, aby osladili trh emisních povolenek deriváty spojenými se změnou klimatu. Pokud tažení proti globálnímu oteplování dostatečně nepoškodily emaily od britských vědců, jistě to dovedou swapy na skleníkové plyny.
Seznam nevyužitých možností je velice dlouhý. Příkladem může být neschopnost vyřešit skandál s investičními ratingy. , Standard & Poor's a Fitch hrály při vzniku krize významnou roli. Poskytly AAA rating na horu cenných papírů, které se následně ukázaly jako nekvalitní. Tyto společnosti si užívají svého oligopolního postavení pouze díky regulačnímu systému, který požaduje, aby vzájemné fondy a investiční manažeři kupovali cenné papíry s ratingem od jedné z těchto společností. Jedná se však o významný střet zájmů – ten, kdo dluhopisy vydává, zároveň platí za jejich rating. Proč ještě bereme rating vážně zůstává jednou z největších záhad finančního světa. Základní konflikt v jejich práci přetrvává, skutečná reforma se nekoná. Budeme toho litovat, až udeří další krize.
(Zdroj: Businessweek)