Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací osmé situační zprávy, která vyhodnotila nově dostupné informace a jejich vliv na naplňování rizik listopadové makroekonomické prognózy. Nová situační zpráva hodnotila rizika ve vztahu k prognóze v souhrnu jako mírně proinflační. Hlavními proinflačními riziky byla především pozorovaná vyšší listopadová inflace a její výhled na nejbližší období a také mírně slabší měnový kurz. Odchylka skutečné inflace od predikce byla zhruba z poloviny dána vyššími cenami pohonných hmot, které souvisejí se zvýšeným výhledem cen ropy, z druhé poloviny pak vyšší korigovanou inflací bez pohonných hmot. Oproti tomu na protiinflační straně působí především změna výhledu zahraničního vývoje a to především předpoklad nižších zahraničních tržních úrokových sazeb.
Po prezentaci 8. situační zprávy přistoupila bankovní rada k diskusi nových informací a rizik naplňování listopadové prognózy. Většina členů bankovní rady se shodla na tom, že je nově dostupné informace nepřesvědčily o nutnosti změnit svůj názor ohledně nastavení úrokových sazeb, a to navzdory přetrvávající vysoké míře rizika. Ti členové bankovní rady, kteří byli pro snižování úrokových sazeb, zdůrazňovali především předpoklad prognózy ze 7. situační zprávy o potřebě nižších tržních sazeb. Nesnížení úrokových sazeb na posledním měnověpolitickém zasedání pak vedlo k tomu, že jsou v současnosti tržní úrokové sazby oproti prognóze již delší dobu vyšší. Příznivci stability úrokových sazeb naopak poukazovali na to, že vedle argumentů pro stabilitu sazeb, které zazněly již při projednávání prognózy ze 7. situační zprávy, je vývoj ekonomiky poznamenán některými proinflačními riziky. Bylo také zmíněno, že i přes vyšší diferenciál tržních a referenčních sazeb v České republice jsou tržní sazby nejnižší v historii, přičemž při takto nízkých sazbách nemůže ekonomika dlouhodobě fungovat bez výrazných nerovnováh. Oproti tomu ale zaznělo, že žádná rizika nerovnováh ani dopadů do finanční stability prozatím nejsou z dostupných informací a analýz zřejmá.
V souvislosti s nastavením úrokových sazeb bankovní rada diskutovala výši diferenciálu tržních úrokových sazeb mezi Českou republikou a eurozónou. Bankovní rada se shodla v tom, že efektivní tržní úrokový diferenciál je ve skutečnosti vyšší, než by naznačoval rozdíl mezi repo sazbami. Jednotliví členové bankovní rady se však lišili v interpretaci měnověpolitických implikací tohoto diferenciálu. Na jedné straně zazněl argument, že by snížení úrokových sazeb bylo žádoucí, neboť by umožnilo úrokový diferenciál snížit. Na straně druhé bylo zmíněno, že vysoký diferenciál tržních úrokových sazeb reflektuje některá nestandardní měnověpolitická opatření ECB, a že při avizovaném postupném opouštění těchto opatření bude mít tendenci samovolně vyprchávat. Vedle toho bylo uvedeno, že vyšší diferenciál odráží stávající vyšší rizikovou prémii v České republice. Oproti tomu někteří členové bankovní rady vyjádřili svoji pochybnost o tom, že ECB bude ochotna tato nestandardní opatření v dohledné době opouštět.
Bankovní rada věnovala rovněž poměrně velký prostor vývoji na trhu práce, kde došlo mimo jiné k překvapivě rychlému růstu průměrné mzdy a k rychlejšímu poklesu zaměstnanosti v národním hospodářství. Bylo zmíněno, že část odchylky rychlejšího růstu průměrných mezd oproti prognóze je pravděpodobně dána změnou struktury zaměstnanosti, kdy jsou nejprve propouštěni zaměstnanci s nižší úrovní mzdy a s vyšší nemocností. Zároveň byl zmíněn nesoulad mezi vývojem průměrné mzdy dle ČSÚ a vývojem nominální hodinové mzdy dle MPSV, která roste výrazně pomaleji. Stejně tak existuje rozpor mezi růstem průměrné mzdy a poklesem celkového objemu mezd v národním hospodářství, a to i po přihlédnutí k meziročnímu snížení celkové zaměstnanosti. Převážil tak názor, že údaje z trhu práce celkově nenaznačují významná proinflační rizika.
Bankovní rada dále diskutovala vývoj HDP, který vykázal oproti prognóze nižší meziroční pokles. K této odchylce přispěl především vyšší než očekávaný nárůst spotřeby domácností a také vyšší růst spotřeby vlády. Bylo uvedeno, že nárůst spotřeby domácností není v souladu se zmíněným poklesem objemu mezd. Reálný růst spotřeby domácností mohl být ovlivněn neočekávaným poklesem deflátoru spotřeby, který není ve shodě s rostoucím indexem spotřebitelských cen a který může být zpětně revidován. V souvislosti s neočekávaně vysokým růstem spotřeby vlády někteří členové bankovní rady zmínili své obavy z uvolněné fiskální politiky, která by vzhledem k neprosazení úsporných balíčků mohla vést k dalšímu zesílení proinflačních tlaků. Zároveň bylo zmíněno, že vysoké deficity veřejných financí mohou udržovat rizikovou prémii na vyšší úrovni. Zaznělo též znepokojení z poklesu úvěrů nefinančním podnikům a z jejich dopadů do investiční aktivity.
Na straně argumentů pro stabilitu úrokových sazeb někteří členové bankovní rady zmiňovali svoji nejistotu ohledně nastavení rovnovážných trajektorií v modelu. V této souvislosti byl diskutován především možný budoucí jednorázový pokles výrobních kapacit respektive potenciálního produktu, který by v situaci setrvačné agregátní poptávky vedl k proinflačním tlakům. Oproti tomu ale bylo uvedeno, že stávající evidence ukazuje spíše na přetrvávání přebytečných výrobních kapacit, které vznikly propadem poptávky, a které vedou spíše k protiinflačním tlakům. Bylo zmíněno, že v aktuální prognóze je dočasně nižší růst potenciálního produktu již částečně zohledněn a že navíc úvahy o propadu potenciálu mají vliv až za horizontem měnové politiky. Oproti tomu zaznělo, že jednorázový pokles potenciálu, pokud by k němu skutečně docházelo, je relevantní právě v krátkém a středním období.
Pro některé členy bankovní rady byl hlavním argumentem pro stabilitu úrokových sazeb předpoklad prognózy ohledně zvyšování úrokových sazeb v horizontu dvou až tří čtvrtletí a jejich neochota k takto agresivním protisměrným změnám nastavení měnové politiky. V této souvislosti byly také zopakovány obavy některých členů bankovní rady ohledně omezené účinnosti měnové politiky v situaci velmi nízkých úrokových sazeb. Proti tomu ale zaznělo, že se měnověpolitická inflace blíží cíli směrem zdola, což nesvědčí o výrazně agresivní reakci měnové politiky. Navrhované snížení sazeb je navíc oproti předpokladu prognózy nižší, snížení výhledu tržních sazeb v eurozóně krom toho umožní v roce 2010 zvyšovat domácí sazby mnohem pomaleji, než předpokládá aktuální prognóza. Převážil názor, že i kdyby byla účinnost úrokového kanálu transmise měnové politiky nižší, přesto tento kanál zůstává funkční a měl by být v případě potřeby použit. Bylo také vyjádřeno přesvědčení, že by transparentní měnová politika měla působit na ekonomiku proticyklicky, přičemž jejím smyslem je reakce na ekonomické šoky a nikoli vyhlazování úrokových sazeb. Pokud měnová politika se snižováním sazeb mine vhodnou dobu, pak to bude znamenat pomalejší dynamiku výstupu a větší podstřelení inflačního cíle.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů snížit limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace o 0,25 procentního bodu na úroveň 1,0 % s účinností od 17. prosince 2009. Zároveň rozhodla ve stejném rozsahu snížit lombardní sazbu na 2,0 %. Diskontní sazba byla ponechána na stávající úrovni 0,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovali čtyři členové bankovní rady: guvernér Tůma, viceguvernér Singer, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová. Tři členové hlasovali pro ponechání úrokových sazeb beze změny: viceguvernér Hampl, vrchní ředitel Holman a vrchní ředitel Řežábek.
(plné znění záznamu z jednání bankovní rady ČNB ze dne 16. prosince 2009)