Pokud je někdo technický typ a má ke konci roku tendenci sumarizovat, jeho myšlenky se možná ubírají následujícím směrem: kterou proměnnou jsem během roku chtěl maximalizovat (minimalizovat), proč se to nepodařilo a jak zajistit, aby se to podařilo příští rok. Vědomě, či nevědomě je, dovolím si tvrdit, u nás všech tou hlavní proměnnou spokojenost. A obvykle předpokládáme, že tato proměnná je funkcí bohatství, příjmu, statusu … tedy něco jako:
S = f (B, P, S …)*.
Uvedené mimo jiné vede přímo k naší, alespoň mírné, posedlosti koncepty jako je HDP, produkt na hlavu, atd. V souvislosti s tím mne zaujala studie „Happiness inequality in the United States“ (Betsey Stevenson, Justin Wolfers, 2008). Jak napovídá její název, zaměřila se na to, jak jsou Američané šťastni. Jejím hlavním závěrem je to, že u nich klesá nerovnost ve štěstí, která jde ale ruku v ruce s dlouhodobě se zvyšující příjmovou nerovností. Tedy – přestože se zvyšuje mezera v příjmech (bohatší bohatnou rychleji, než ti chudí, což je ovšem relativní výraz, zejména pro USA), zmenšuje se rozdíl v pocitech štěstí (platí to u všech skupin, s výjimkou rozlišení na základě vzdělání). Celkově to ale stále nemusí být pozitivní správa – všichni se mohou cítit stále více naštvaní a nespokojení, jen se zmenšují rozdíly v těchto pocitech mezi jednotlivými skupinami ve společnosti. Zde studie tvrdí, že celková úroveň štěstí zůstává relativně stabilní, s mírným, ale statisticky významným poklesem. S ohledem na rostoucí nerovnost příjmů autoři uvažují o tom, že jejich zjištění mohou naznačovat snížení nerovnosti v nefinančních oblastech. Uvádí například institucionální a právní změny, která mohou vést ke zvýšení rovnosti ve štěstí i přes rozšiřující se mezeru v příjmech.
Technické typy mají rády jasně definované rovnice a jasné empirické důkazy o jejich relevanci. K tomu, že s rovnicí S = f (B, P, S …) není vše úplně v pořádku, se můžeme dobrat mnoha způsoby, výše uvedená studie je jedním z nich. Obávám se ale, že zde jádro problému vlastně není. Povětšinou totiž nejsme „hard core“ technickými typy a spíše si vybíráme rovnice, které se nám na první pohled líbí a nevyžadují moc změny, než ty, které skutečně sedí na data.
*Napsat podobnou rovnici lze bez chyby jen tak, že „vše záleží na všem“, čímž se zacyklíme. Matematici, statistici, ekonomové atd. toto proto nedopustí, pokud ovšem nechtějí tuto absolutní rovnici vnímat například jako zenový koan. V úvodu prezentovaný zápis má jen vyjadřovat, které proměnné obvykle považujeme za „nejsilnější“.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.