Druhá polovina minulého týdne byla z pohledu investora pohybujícího se na akciových trzích nadmíru zajímavá. Optimismus a nadšení, kterého bylo v první polovině měsíce všude plno zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku a na trhy se vrátil strach a obavy. Index Dow Jones Industrial Average přišel mezi středou a pátkem o 5,7 % a úspěšně odmazal veškeré letošní zisky. Podobně na tom byly i další dva hlavní benchmarky – SP500 a Nasdaq Composite.
O důvodech a příčinách tohoto vývoje bylo popsáno mnoho papíru a namluveno nespočet slov. Za ten hlavní se považuje relativně agresivní postoj prezidenta Baracka Obamy, který se pustil do „otevřeného boje“ s bankami. Nechme stranou úvahy, nakolik je jeho poslední iniciativa podpořena nedávnou prohrou v doplňovacích volbách a nakolik upřímnou snahou o narovnání pokřiveného vztahu mezi státem a bankami. Pravdou však zůstává, že stokrát omleté téma „zlotřilí bankéři“ vs. „utlačovaný lid“ je stále velmi atraktivní a z pohledu politického kapitálu není ještě kompletně vytěžené.
Ať tak či tak, nabízí se několik neodbytných myšlenek:
- Načasování a způsob oznámení chystaných kroků byl sice z pohledu mediální pozornosti skvělý, pro trh měl však fatální dopad. Hospodářské výsledky amerických bank za poslední čtvrtletí loňského roku nabízejí přinejlepším smíšený obrázek a agresivní zásah do jejich obchodního modelu je to poslední, co chtěli investoři slyšet.
- Jedna věc je věcný návrh, věc druhá pak konkrétní legislativně vymezený rámec. Předchozí návrhy bankovní regulace nakonec skočily jako zcela bezzubé a šeptem se povídá, že byly de facto připraveny na Wall Street a ne na Capitol Hill. Lobbisté se již nyní stěhují do Washingtonu (či do Davosu, záleží jak zdatní jsou lyžaři) a plánují protiofenzívu. Rozhodně to nebude jednoduchá bitva, ani pro jednu stranu.
- Dalo se to čekat, ale rychlost s jakou se to stalo je ohromující. Řeč je o přitakání Evropy a vyslovení názoru, že se jedná o „skvělý nápad“. Jak jinak – snahy EU o zkrocení bank zatím byly spíše liché a nikam nevedly. EK resp. národní vlády sice přikázaly některým bankám prodat vybraná aktiva a zaměřit se na svůj hlavní obor podnikání, banky by to však ve světle současné ekonomické situace nejspíše udělaly tak jako tak.
Celá kauza tak ilustruje dva poměrně alarmující fakty. Tím prvním je obsese akciových trhů ve vztahu k bankovnímu sektoru. Ne nadarmo jsou výsledky bank v rámci výsledkové sezóny nakumulovány na její počátek tak, aby se jim dostalo maximální mediální pozornosti. Když se však podíváte na jejich výsledky pozorněji zjistíte, že „kreativní účetnictví“ hraje skoro stejnou roli jako samotný bankovní byznys. Dovolím si tvrdit, že ekonomické oživení kterékoliv země nestojí na bankách, ale na firmách jež „něco“ reálně produkují. Samozřejmě, bez kreditu a kapitálu nikdo nic vyrábět nebude, ale všeho moc škodí.
Tím druhým je vysoká míra nervozity investorů, která bankovní akcie provází. Krátce po Obamově vystoupení se celý bankovní sektor ponořil hluboko do červených čísel a ztráty řádově 5-6 % nebyly ten den nic výjimečného. To vše na základě de facto velmi nekonkrétních informací. Možná se mýlím, ale takhle se investoři - jistí si výhledem a budoucností zvoleného aktiva – nejspíš nechovají…
Hezký týden přeji,