Ekonomové MMF mění svůj negativní názor na kontroly kapitálových toků a nabádají rozvíjející se trhy, aby zvážily používání daní a regulace ke zmírnění rozsáhlých přílivů kapitálu. Cílem je prevence vzniku bubliny na trzích aktiv či jiné finanční kalamity. MMF také uvedl, že rozvíjející se trhy s vhodnými kontrolami si v globální krizi vedly lépe.
MMF tak změnil své stanovisko, které směrem k rozvíjejícím se zemím zastával ještě před pouhými třemi lety. Po dlouhou dobu totiž propagoval volný tok kapitálu jako doplněk volného toku obchodu s cílem pomoci rozvíjejícím se zemím k prosperitě. Nicméně globální finanční krize tuto instituci přiměla k přehodnocení dlouho zastávaných názorů. Nedávno MMF uvedl, že světu by se mohlo vést lépe s vyšší úrovní inflace, než na jakou se nyní centrální bankéři zaměřují. „Snažili jsme se vzít v úvahu fakta a něco se ze současné krize naučit,“ uvedl Jonathan Ostry, náměstek ředitele výzkumu MMF, který spolu s dalšími 5 ekonomy MMF vytvořil studii „Capital Inflows: The Role of Controls“.
MMF zkoumal omezení toku kapitálu Brazílie, Chile, Malajsie a jiných zemí, např. ve formě daně na kapitál proudící do země, požadavku, aby část zahraničního kapitálu byla bezúročně uložena u centrální banky a různých regulačních opatření omezujících půjčování v zahraniční měně. MMF doporučuje, aby se země nejprve zaměřily na to, zda tradiční postupy jako např. umožnění posílení měny, budou pro zmírnění přílivu kapitálu fungovat. Země, které považují svou měnu za správně ohodnocenou a nejsou pro zmírnění přílivu kapitálu ochotny snížit sazby, by měly zvážit „nekonvenční“ opatření, uvedl Ostry.
Peníze nyní zaplavují rozvíjející se trhy a vyvolávají obavy z vytváření bublin na trzích aktiv v Číně, Severní Korei, Taiwanu, Singapuru a jinde, a to zvláště na trzích s nemovitostmi. Podle Institute of International Finance se v letošním roce očekává, že do rozvíjejících se zemí přiteče přibližně 722 miliard dolarů soukromého kapitálu; jedná se o 66% nárůst oproti roku 2009, nicméně je to mnohem méně oproti roku 2007, kdy před finanční krizí zaplavilo rozvíjející se trhy 1,28 biliónů dolarů.
MMF se domnívá, že soukromé investice růstu obecně napomáhají, avšak jejich příliš rychlý nárůst může vést k boomu a následně k pádu. Přibližně před šesti měsíci ekonomové MMF začali zkoumat to, nakolik mohou kontroly kapitálových toků pomoci. Zjistili, že země, kde před globální recesí tyto kontroly fungovaly, byly zřejmě prudkým ekonomickým poklesem poškozeny mnohem méně. „Méně riskantní finanční struktura zřejmě znamená menší náchylnost na úvěrový cyklus,“ uvedl Ostry.
MMF má za to, že kapitálová omezení ztížila investorům možnosti, jak dostat peníze rychle ze země, čímž se snížila zranitelnost finančního systému. Není jasné, zdali tato opatření zároveň snižují celkový příliv kapitálu do dané země, uvedl.
V červencovém projevu roku 2007 v Bangkoku přitom tehdejší výkonný ředitel MMF Rodrigo de Rato říkal, že kontrola toku kapitálu se rychle stává neúčinnou a lze ji snadno obejít. Nyní MMF uvádí, že snaha o obejití omezení zvyšuje náklady pro investory a funguje jako „písek v soukolí“ mezinárodního kapitálu. Ekonom Jagdish Bhagwati z Columbia University, který kritizoval nesouhlas MMF s kontrolou kapitálových toků v době asijské krize na konci 90. let minulého století, s touto změnou názoru souhlasí. „Lépe pozdě než nikdy,“ uvedl. „Je to naprosto jasně oblast, kde není dobré nechat trhy bez kontroly.“
(Zdroj: WSJ)