Mnozí se během čekání na 23. červenec ptají, zda zveřejnění výsledků zátěžových testů evropských bank změní situaci. Posunou testy 91 bank zpět na cestu k finanční stabilitě? Mnozí se vlastně domnívají, že podobný přístup přispěl v USA minulý rok k normalizaci finančních trhů v této zemi.
Odpověď na tuto otázku má dvě části: Porozumění kontextu testů a identifikace pěti oblastí, které by významně přispěly k normalizaci finanční situace. Provedení testů je založeno na dobrém porozumění toho, jak trhy fungují (přesněji řečeno jak špatně fungují) v případě nedokonalých informací. Teorie i praxe ukazují, že v tomto případě je tržní aktivita omezena a je těžké odlišit špatné instituce od těch dobrých.
Dnes je evropský mezibankovní trh zadrhnutý kvůli nejistotě týkající se toho, jak moc jsou jednotlivé banky vystaveny dluhové krizi v regionu. Pokud by se ECB nestala významnou protistranou obou stran mezibankovního trhu, Evropa by byla uprostřed bankovní krize.
Bez řádně fungujícího trhu se Evropa k normálu vrátit nemůže. ECB a vlády doufají, že situaci změní zátěžové testy. Aby se tak stalo, musí být naplněno pět podmínek.
Zaprvé, musí zahrnovat silné i slabé banky. Některé jím neprojdou, ale to je lepší, než kdyby byla důvěryhodnost testů podkopána tím, že by jej podstoupily jen silné banky. Nedávné rozhodnutí o rozšíření počtu testovaných institucí je tedy potěšující.
Zadruhé, testy musí být realistické ve svých předpokladech ohledně ztrát z investic do realit a vládních dluhopisů. V tuto chvíli nemáme dost informací, abychom posoudili, zda tomu tak je.
Zatřetí, musí být zveřejněny detailní informace ohledně testů, aby byl privátní sektor schopen pochopit jejich fungování. Na straně evropských zástupců je cítit váhání co se týče takové míry otevřenosti.
Začtvrté, vlády musí dát jasně najevo, co se stane po testech. Musí existovat důvěra v to, že dojde k rekapitalizaci, či v případě potřeby k fúzi či ukončení činnosti dané instituce. Ohledně toho zatím informace nejsou k dispozici.
Zapáté – a zde se evropské testy významně liší od těch, které byly provedeny ve Spojených státech minulý rok - výsledky musí vytvořit důvěru, že banky mohou zvládnout makroekonomické výzvy, kterým Evropa jako celek čelí. Jde o zdaleka nejvýznamnější faktor omezující efektivitu celého procesu.
Testy v USA byly prováděny u institucí, které byly hlavní příčinou nestability a vláda měla prostor pro podporu sektoru. Evropská situace je odlišná. Obavy týkající se bank mají základ v obavách o veřejný dluh v některých zemích a o celkovou ekonomickou situaci. A zdroje jsou omezeny více, než tomu bylo před rokem. Pro zvýšení důvěryhodnosti testů se může vykonat mnoho, ale faktorem, který vrátí Evropě finanční stabilitu, se nestanou. To bude vyžadovat komplexnější řešení, jehož implementace bude složitější a zdlouhavější.
Uvedené je výtahem z článku „Stress test is no short-cut to stability“, jehož autorem je Mohamed El-Erian.
(Zdroj: Financial Times)