Co říká historie ohledně požadavků Jean-Claude Tricheta na okamžité, rychlé a významné fiskální a monetární utahování a úspory?
Minulost ukazuje, že jsou období, kdy odmítnutí požadavků na úspory vede k ekonomické katastrofě. Bylo to tehdy, když nabídka úspor v dané zemi byla málo elastická a zvýšené vládní půjčování vedlo k prudkému nárůstu sazeb, omezení privátních investic a zpomalení růstu. Stalo se tak například v USA během vlády Reagana a Bushe. V dobách, kdy monetární a fiskální uvolněnost vedou k očekávání monetizace vládního dluhu a vysoké inflace, je politika vedoucí k recesi a znovunastolení cenové stability nevyhnutelná. Tak tomu bylo za vlády Nixona, Forda a Cartera. A v dobách, kdy iracionální honba za zisky ze strany zahraničních investorů vede k tomu, že si soukromý nebo vládní sektor půjčuje ve velkém objemu v zahraniční měně, se vláda musí včas stáhnout ještě předtím, než se změní chování investorů. Jinak dojde k tomu, co se stalo ve východní Asii v letech 1997-98, v Mexiku v letech 1994-95 nebo nespočetněkrát v Argentině od roku 1890. V současné situaci je klíčové, že žádná z významných západních ekonomik není ani v jedné z těchto situací. Nehrozí žádné jasné nebezpečí, kterému by úspory musely bránit.
Co dalšího nám říká historie? Že rady na odmítnutí argumentů Johna Maynarda Keynese, které dostal Winston Churchill v roce 1925, byly špatné a on poslal ekonomiku dolů již tři roky před vypuknutím Velké deprese. Podobně ekonomiku poškodily předčasné úspory ve Francii v letech 1930-1936 a v Německu, když se Rudolf Hilferding rozhodl pro úspory, přestože ekonom Wladimir Woytinsky požadoval vytvoření německé New Deal. A historie také ukazuje, že americký prezident Herbert Hoover trpce litoval, že umožnil ministru financí Mellonovi přijmout politiku úspor a snižování výdajů.
Na historii vidíme, že pokud není jasně přítomno nebezpečí růstu sazeb na trhu a vytlačování privátních investic, inflačních tlaků nebo příliš vysokého zadlužení v zahraniční měně, neměla by vláda začínat šetřit a snižovat své výdaje: Nevolejte hasiče, když není vidět žádný kouř. A minulost ukazuje, že když ekonomika trpí vysokou nezaměstnaností a nadbytečnou kapacitou, podniky se obávají nedostatku zákazníků a existuje obrovská poptávka po kvalitních aktivech, je čas pro stimulaci. Jenomže Jean-Claude Trichet tuto lekci historie odmítá.
Uvedené je výtahem z článku Trichet rejects the counsels of history, jehož autorem je Brad DeLong, profesor ekonomie na University of California.
(Zdroj: Financial Times)