Carmen Reinhart a Ken Rogoff studovali minulé krize spojené s vládním dluhem a jejich práce se stala klíčovou v současné debatě týkající se snižování deficitů. Kritici se zaměřili na jejich závěr, že poměr dluhu k HDP přesahující 90 % je spojen s nižším růstem:




Zdroj: Growth in a Time of Debt



Například Paul Krugman na svém blogu shrnuje novou studii Johna Ironse a Joshe Bivense, kteří poukazují na to, že korelace neznamená kauzalitu. Tedy že nižší růst může zvyšovat poměr dluhu k HDP, ne naopak.

V případě Spojených států, na kterých Rogoff demonstroval důležitost hranice 90 %, pak Irons a Bivens poukazují na to, že vysoký poměr zadlužení byl až na výjimky ve čtyřicátých letech, kdy ekonomiku významně ovlivňovaly výdaje na zbrojení. Toto období se tedy nezdá být pro dnešní dobu příliš relevantní. Pokud ale provedeme výpočty bez Spojených států, země, kde byl poměr dluhu k HDP menší než 30%, v průměru rostly o 3,5 %; při zadlužení mezi 30% a 60% to bylo 3 %; při 60 % - 90 % se jednalo o 2,8 % a nad 90 % šlo jen o 2,3%. Je tedy patrné, že i v tomto případě růst zpomaluje.

Samozřejmě, že to stále neřeší kauzalitu. O problému se však dá přemýšlet jiným způsobem. Nejlépe se vysoké zadlužení řeší vysokým růstem. S vysokým dluhem je ale dosažení vysokého růstu problémem. Je tedy dobré nepodstupovat toto riziko. Přestože není žádná magická hranice poměru dluhu k HDP, práci Reinhartové a Rogoffa nelze tak lehce odmítnout.

Článek je založen na Buttonwood's notebook: Debt ratios and growth, Reinhart and Rogoff under attack.