Podle oficiálních dat vzrostly v červenci spotřebitelské ceny v Číně meziročně o 3,3 %, což bylo nejvíce za posledních 21 měsíců. Podle vlády jde o jednorázový jev způsobený nedávnými záplavami a hrozba inflace není tak vážná. Mnozí spotřebitelé, investoři, analytici a akademici s tím ovšem nesouhlasí.
Michael Pettis, profesor financí na Peking University, se podivuje nad tím, jak může inflace v ekonomice v posledním čtvrtletí rostoucí o 10,3 % a čelící mzdovým tlakům dosahovat jen několika málo procentních bodů. Mezinárodní společnosti by tento rok měly podle očekávání zvyšovat mzdy v průměru o 8,4 %. A běžní lidé nevidí, že by se prudký nárůst cen bydlení, vzdělání a zdravotnických služeb odrazil v oficiálních číslech. Podle Pettise by tak inflace mohla být na úrovni 6 %.
Pokud jsou tyto pochyby správné, vláda buď čelí vážnému problému s inflací, o kterém neví, nebo který záměrně ignoruje. Nedocházelo by tak k prevenci nárůstu cen a vysoké je i politické riziko: V Číně často dochází k sociálním nepokojům právě v době, kdy běžní lidé nejsou schopni udržet krok s rostoucími životními náklady.
Čína přitom odmítá zveřejnit detaily týkající se váhy jednotlivých kategorií produktů použité při kalkulaci inflace. Sledování změn cen je i pro ni výzvou. V případě milionů restaurací, kaváren a fitness center je nelze určit, protože uvedené společnosti se vyhýbají placení daní. Například cena masáže nohou se ve velkých městech od roku 2008 přibližně zdvojnásobila, oficiální statistiky ale uvádějí, že v oblasti vzdělání a rekreace došlo jen k 0,4% růstu cen (podivné je i to, že v Číně nejsou tyto dvě oblasti odděleny).
Tlak na to, aby oficiálně vykazovaná inflace byla nízká, pramení podle některých z minulosti, kdy panovala velká averze k politickému riziku spojenému s inflací. Podobně lze vysvětlit fakt, že v roce 2008 a 2009 byly dodrženy cíle týkající se nezaměstnanosti. Ta podle vládních čísel mírně překročila 4 % i přesto, že továrny propouštěly desítky milionů zaměstnanců.
(Zdroj: Businessweek)