Společnost Capital Economics má podobný pohled na budoucí vývoj jako Pimco; ekonomický růst a sazby zůstanou nízko. Roger Bootle, ekonom této společnosti, konkrétně očekává, že krátkodobé sazby se ve Spojených státech, Velké Británii a Japonsku nezmění až do roku 2012. Na semináři pořádaném Capital Economics mě zaujalo několik bodů:
- Neefektivní kvantitativní uvolňování QE. Ekonom pro USA Paul Ashworth poukázal na to, že výnosy amerických vládních dluhopisů poté, co Fed začal s QE, okamžitě klesly, peníze M3 okamžitě vzrostly. Na konci programu QE byly ale výnosy zpět na počáteční úrovni a M3 leželo ještě níže. A poté, co Fed na počátku tohoto roku QE ukončil, výnosy náhle spadly a u M3 se opět objevil nárůst. To vše naznačuje, že tyto proměnné ovlivňuje něco jiného než QE.
- Problémy s umořením dluhu inflací. Snížení dluhové zátěže inflací je lákavé, ale vše záleží na faktorech, jako je profil dluhu z hlediska jeho doby splatnosti, podíl dluhu, jehož výnos je navázán na index a velikost rozpočtového deficitu. Pokud má země velký podíl indexovaného dluhu, dluh má krátkou dobu splatnosti a deficity jsou vysoké, trhy vyženou výnosy nahoru rychleji, než bude probíhat jeho umořování inflací. Podle Capital Economics je v tomto smyslu nejhorší pozice Spojených států a Velké Británie, nejlépe je na tom Německo. To k takovému kroku ale nepřikročí.
- Porovnání s Japonskem. Podobně jako USA, Japonsko ve snaze o vyhnutí se deflaci v devadesátých letech snížilo sazby. Dva roky poté byly výnosy jeho vládních dluhopisů 2 – 3 %, což je úroveň, na které jsou nyní výnosy v USA. Tedy téměř dva roky poté, co Fed snížil sazby na 0,5 %. Pokles výnosů pod 1 % přišel 3 – 4 roky poté, co byly sníženy sazby. Výnosy amerických vládních dluhopisů se tedy nyní mohou zdát absurdně nízko, mohou být ale i nižší.
- Váhající poptávka. Pro světovou ekonomiku by bylo nejlepší, pokud by nalezla novou rovnováhu; pokud by USA více spořily a méně utrácely a Čína více utrácela a méně spořila. Faktem ale je, že obchodní deficit Spojených států a přebytek Číny znovu roste. Problém spočívá v tom, že země, které mají peníze, váhají s jejich utrácením. Země vyvážející ropu se bojí opětovného poklesu její ceny. Čínský model je založen na exportech. Německo se domnívá, že bude ve své spořivosti příkladem svým jižním sousedům. Nerovnováhy se tedy samy nenapraví. Jak dlouho bude trvat, než přijde protekcionismus?
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)