Problém Irska ilustruje některé problémy spojené s debatou o fiskálních úsporách. Tato země je zatížena krizí bankovního systému postiženého bublinou v oblasti stavebnictví. Sleduje mnohé z „ortodoxních“ politik, včetně vytvoření instituce, v níž se shromažďují špatné úvěry a omezení vládních výdajů. Ale po povzbuzujících známkách oživení produkt ve druhém čtvrtletí poklesl.
Uvedené politiky jsou nazývány ortodoxními, ale ekonomové na ně ve skutečnosti nemají jednotný názor. Keynesiáni tvrdí, že problémem je nedostatečná poptávka a poslední věc, kterou by vláda měla udělat, je omezení veřejných výdajů. Opačný tábor říká, že existují příklady z minulosti, kdy úspory doprovázel růst, například v Británii v osmdesátých letech. Podle keynesiánů byla ale v těchto případech motorem růstu kombinace nízkých sazeb a oslabení měny. Nyní leží sazby v rozvinutém světě nízko a vnější poptávka nepomůže, protože všichni devalvovat měnu nemohou. Jedním z argumentů pro úspory je to, že pokud k nim nedojde, daná země skončí jako Řecko. Lepší vzít si lék dobrovolně a načasovat si jeho podávání, než si ho nechat natlačit do hrdla trhy. Irsko si ale léky vzalo a trhy jej stejně trestají.
Střední cestu navrhl například Martin Wolf: Vlády by se měly pokusit vytvořit střednědobý plán snížení deficitů, ale měly by mít flexibilitu pro změnu postupu v případě, že se ekonomická data změní. Jenomže všechny volby jsou těžké a politici budou tvrdě kritizováni, ať již udělají cokoliv. Vlády se pravděpodobně vydají jednou cestou, pak se zhrozí důsledků, a vydají se jinou. Západní svět si ale léta užíval nad poměry; ekonomická síla se přesouvá do rozvíjejícího se světa a my s tím nemůžeme mnoho dělat - mimo dohadování se o tom, koho to bude bolet nejvíc.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)