Během čtyřiceti let do roku 2050 se ani přes obnovené a opakované snahy o fiskální a monetární stimulaci nepodařilo dosáhnout požadovaného růstu HDP. Svět v roce 2050 vypadá následovně:
--Fed poté, co na trzích skoupil veškerá aktiva, používá monetární stimulaci k rozhazování dolarů mezi lid tzv. Bernankeho letkou. Tyto peníze jsou používány zejména k hygienickým potřebám. Fed tak doufá, že tím stlačí dolů ceny jejich substitutu – toaletního papíru, následně dojde díky spotřebnímu portfolio efektu ke zvýšení kupní síly obyvatelstva a agregátní poptávky.
--Ke směně zboží a služeb jsou používány elektronické peníze, tzv. Fabery. Jejich cirkulaci zajišťuje nejbohatší muž světa, který vlastní většinu světových zásob zlata, Marc Faber. Na tuto měnu lidé přešli poté, co centrální banky ve snaze odstranit hranici snižování sazeb danou nulou zavedly podle návodu ekonomů ze několik paralelních měn. Lidé pak zapomněli, čím se vlastně dá platit. Ekonomové navíc zůstávají rozděleni v názoru na to, zda nižší sazby způsobují inflaci, či deflaci; do středního názorového proudu se tak začíná prosazovat model „deflinflace“, jehož autorem je držitel deseti Nobelových cen za ekonomii Jim Cramer.
--Microsoft po konfliktu s vládou, která se v něm snažila snížit platy uklízeček, začal v roce 2020 do svého nového softwaru (t)Error zadarmo přikládat tzv. Barrovu daňovou kalkulačku. Ta při každém spuštění počítače automaticky zobrazuje, o kolik se lidem v budoucnu zvednou daně v závislosti na každém novém stimulačním programu. Každý stimulační program tak vychází vniveč.
--Mezi investory navíc nefungovala variace Bernankeho letky, při níž na ně byly shazovány vládní dluhopisy. Ekonomové tak konečně našli jasný empirický důkaz toho, že peníze a vládní dluhopisy nejsou substituty (papír, na němž byly dluhopisy vytištěny, byl totiž příliš tvrdý). Vlády po celém světě pak poté, co rating jejich dluhopisů spadl do třídy spekulativních investic, tzv. Chavezovým výnosem zakázaly používat první tři písmena abecedy. Rating vydaných vládních dluhopisů se tak opět dostal na nejvyšší úroveň. Jejich nulový substituční potenciál to ale nakonec překvapivě vůbec neovlivnilo.
--Rostoucí role vlád v ekonomice sebou přinesla vlnu korupce a klientelismu, všechny tradiční postupy v boji proti nim kupodivu selhaly. Úředníci tak dostali pravomoc oficiálně požadovat při styku s veřejností tzv. protikorupční poplatek, který jim zůstává jako nezdaněný příjem. Tím byla korupce úplně vyhlazena.
--Většina obyvatel pracuje v kvetoucím odvětví státní regulace. To se nakonec ukázalo jako jediná naděje pro vyřešení problému s poptávkou stagnující díky uspokojení všech možných i nemožných potřeb obyvatel. Vlády nyní zvažují to, že v každé zemi založí dva superregulační orgány, kdy každý bude regulovat ten druhý. Tato kruhová reference dává neomezený prostor pro kreativitu úředníků a řeší problém s cyklickou i strukturální nezaměstnaností.
--Stejně tak roste zaměstnanost v oblasti tvorby akciových analýz a průzkumu názorů investorů. Regulace finančních trhů totiž požaduje, aby analytik, který vydá doporučení ke koupi, musel v rámci objektivity zároveň vydat doporučení k prodeji. Investoři tak již úplně ignorují fundamentální analýzu. Obchodují jen na základě aktuálních výsledků firem, které jsou zveřejňovány s hodinovou frekvencí, a mediánu průměrů očekávání, týkajících se toho, jaká budou očekávání očekávaných zisků za deset let. Ti sofistikovanější používají technickou analýzu, jejímž základem je průlomová metoda „hlava, ruce, ramena, klepou se mi kolena“.
--Stařičký Paul Krugman píše do NYT článek o tom, že jediná chyba je v tom, že fiskální stimul nebyl dostatečný (a všichni, kteří to nechápou, jsou blbci). Pimco usoudilo, že jeho novému normálu již je po 40 letech možné říkat starý normál. Když ale v médiích začne pan Gross, Jr. hovořit o tomto starém normálu, vyvolá to rally na jediném existujícím trhu – trhu s deriváty derivátů derivátů derivátů aktiv, které skoupil Fed. Investoři se totiž domnívají, že přichází starý - starý normál, o kterém slyšeli od svých dědečků. Tato rally přichází těsně poté, co bylo pro „určité technické problémy“ po několika dnech celosvětově zrušeno Francií prosazené regulační nařízení, že na trhu se smí jen kupovat.
--Jediné spojení západu s kapitalistickým blokem Asijská unie je přes Čínou vlastněný MMF. Jeho sídlo ve Washingtonu bylo vypáleno poté, co MMF v čele s Cramerem zveřejnil studii, která navrhovala zvýšit inflaci z 85 % měsíčně na 89,5 %, aby se vytvořil dostatečný prostor pro snižování sazeb, pokud by přišla deflinflace. Komplikace toku kapitálu mezi Asií a Západem v minulosti přinášelo to, že Čína se podvolila tlaku amerického Kongresu. To, spolu se snahou utlumit mzdovou inflaci a stimulovat domácí poptávku silnějším kurzem, vedlo k tomu, že omezila množství peněz v ekonomice na jeden renminbi. Číňané tak po několika staletích obnovili svou intelektuální nadvládu a nyní umějí nejlépe na světě počítat ve zlomcích. Několik empirických studií z předních univerzit pak ale přišlo se závěrem, že došlo k určitému přestřelení monetárního utahování a kurzu renminbi, Čína tak nakonec také radši začala používat Fabery. Kongres USA si ale stěžuje, že čínské Fabery jsou příliš slabé.
--Evropa je rozdělena na kolem bývalého Řecka vytvořenou Union Hell(ass) a Unii tvořenou Německem a několika menšími státy (včetně nejbohatšího člena této unie Republiky Vysočina). Obyvatelé této unie jsou ale poměrně izolováni od zbytku západního světa, protože jsou natolik zabednění, že ještě nepochopili Keynese a myslí si, že cesta k materiální prosperitě vede přes kvalitní výrobky, práci, absenci excesů v oblasti zadlužení a pivo vařené z chmele a ne derivátů ropy.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.