Zdá se, že se Spojené státy a Evropa domnívají, že globální nerovnováhy má na svědomí Čína a její neochota k posílené vlastní měny. Ta s nimi ale podle všeho nesouhlasí a nanejvýše by mohla přistoupit k velmi mírnému posílení, což by kritiky pravděpodobně neumlčelo. Poslední sloupek Martina Wolfa navrhuje plán, na základě kterého by zemím s přebytky nebylo umožněno nakupovat finanční instrumenty v zemích s deficity, pokud země s přebytky neumožní neomezený přístup na své kapitálové trhy. Sama Čína udržuje přísnou kontrolu nad tokem kapitálu. Tato myšlenka pochází od Daniela Grose z Centre for European Policy Studies.
Tento plán mě trochu zarazil; připomněl mi dopis mé sestry adresovaný manažerovi banky, ve kterém mu vyhrožovala, „že si své úvěry vezme jinam“. Nejsem si jist, zda by to v praxi fungovalo. Čína akumuluje dolary v důsledku svého obchodního přebytku a musela by s nimi něco udělat. Mohla by peníze uložit do amerických bank, ty by pak ale mohly být zranitelné náhlým stažením horkých peněz. Nebo by mohla kupovat aktiva privátního sektoru, ale Spojené státy tuto možnost v minulosti také odmítaly (například v případě společnosti Conoco). Čína by své dolary mohla prodat, ale pak by musela kupovat eura nebo jeny. To by se nelíbilo ani Japoncům, ani Evropanům, protože by to vyhnalo kurz jejich měn nahoru. Mohlo by se jim zdát, že se vede válka proti Číně i proti nim. A i kdyby Spojené státy uvítaly slabší dolar, co vliv na výnosy dluhopisů? Jejich růst by zhoršil deficit a zvýšil náklad kapitálu amerického průmyslu a vlastníků domů.
Přesto je zajímavé sledovat, jak se debata ubírá tímto směrem. Ekonomové již dlouho hovoří o tom, že je možné mít pevný kurz, volný tok kapitálu a nezávislou monetární politiku, ale ne všechny tři najednou. Po roce 1971 většina rozvinutého světa upustila od pevných kurzů, aby mohla mít zbývající dvě. Ale Brettonwoodský systém s pevnými kurzy a kontrolami toku kapitálu po určitou dobu poměrně dobře fungoval. Možná se kvůli finanční krizi a roli Číny jako globálního věřitele opět pohybujeme směrem k omezení pohybu kapitálu.
(Zdroj: Buttonwood’s notebook)