Když se motor zadře: Rostoucí ceny energie srazí produktivitu v nejméně vhodnou dobu

Průmyslovou revoluci umožnilo vícero faktorů. Využití fosilních paliv však bylo pro dramatické urychlení hospodářského a populačního růstu klíčové. Současný prudký vzestup nákladů na těžbu těchto paliv by tedy měl být předmětem značných obav, píše sloupkař Buttonwod v deníku The Economist.

Až do 18. století byl objem výroby omezen množstvím dostupné fyzické síly, kterou mohli lidé (nebo zvířata) vynaložit a množstvím dřeva, které se dalo vytěžit v lesích. Fosilní paliva dramaticky zvýšila produktivitu. Podle ekonoma Matta Ridleyho byly suroviny typu uhlí jediným zdrojem energie, který tehdy při těžbě nepodléhal zákonu klesajících výnosů. „Čím víc uhlí jste vytěžili, tím levněji vás přišla každá další tuna - na rozdíl od dřeva, vody a větru.“ Další výhodou byla jeho široká dostupnost a hojný výskyt. „V roce 1830 Británie ročně spotřebovávala ekvivalent 15 mil. akrů lesa, asi trojnásobek rozlohy Walesu,“ uvádí Ridley.

Ve dvacátém století nahradily uhlí jako levný zdroj energie částečně ropa a nyní ve zvyšující se míře i zemní plyn. Největší dopad mělo jejich využití v dopravě a výrobě elektřiny. Dnes se prakticky žádná naše denní aktivita neobejde bez energie – dojíždění do práce, topení, osvětlení, výroba oceli a tvárnic na stavbu budov, rozvoz potravin do supermarketů (a energie spotřebovaná na jejich úpravu).

Lidé přirozeně nejdřív sáhli po těch nejlevněji dostupných zdrojích energie, jako třeba velmi lehce těžitelné ropě v Saudské Arábii. Dnešní problém není v tom, že by se zdroje energie vyčerpávaly, jak tvrdí mnozí pesimisté (jen si vzpomeňme třeba na Římský klub a jeho varování z roku 1970: „Ropa je na 30 let“), nýbrž v tom, že další zdroje bude stále dražší těžit. Proto roste (a dále poroste) jejich cena. Otázkou je jak rychle a jak tento růst ovlivní světovou ekonomiku.

Ekonomové v této souvislosti používají poměr „energie získaná vůči energii vynaložené“. Podle analýzy Tima Morgana z brokerské firmy Tullett Prebon činil tento poměr u ropy objevené v 70. letech 30 jednotek – čili na vytěžení 30 barelů ropy se jeden 160litrový sud spotřeboval. U „černého zlata“ objeveného ve 30. letech to bylo sto ku jedné. Nyní zkoumaná podmořská ložiska ropy a plynu mohou nabídnout poměr 16 a 20 ku jedné. Výnos u kanadských písků impregnovaných ropou (tar sands) a biopaliv typu etanolu se pohybuje v jednociferných dimenzích.

Tyto nové zdroje energie se zatím využívají nepoměrně méně než klasické. Snižující se stavy konvenčních ložisek nicméně povedou k tomu, že vyšší mezní náklady nekonvenčních nalezišť poženou průměrnou cenu výše. Andrew Lees z UBS ve své knize „The Gathering Storm“ tvrdí, že výše zmiňovaný celosvětový poměr náročnosti těžby energetických surovin nyní činí 20, což odpovídá 4-5% podílu energetiky na globálním HDP. V příštích deseti letech by tento poměr náročnosti podle Leese měl klesnout na 5, a podíl energetického sektoru na HDP by se tedy měl zečtyřnásobit. To je možná trochu extrémní pohled, ale trend se zdá být jednoznačný. Jinými slovy, pokud si planetu zaměníme za velkou společnost, její návratnost kapitálu (ROC) se bude snižovat.

Vzestup cen energetických surovin z let 2005-2008 byl hnán poptávkou. Zvýšení cen hnané rostoucími náklady by pro světovou ekonomiku bylo negativním nabídkovým šokem, který by těžce dolehl na produktivitu (něco na způsob ropných šoků v 70. letech). To nevěstí nic dobrého obzvlášť pro Evropu, která bude muset současně čelit výrazným demografickým tlakům. Během následující dekády klesne počet lidí v produktivním věku (15-64) v Itálii, Německu i Francii. S menším počtem pracujících bude růst HDP muset jít na vrub lepší produktivity (nebo více odpracovaných hodin - třeba kdyby se Francie vrátila ke 40hodinovému pracovnímu týdnu).

Možná, že se do té doby objeví nějaký zázračný zdroj levné energie – mohla by například významně klesnout cena solárních panelů (třeba i tak, že by jejich využití dávalo smysl i v Česku), ale to jsou zatím jen divoké fantazie. A na ty investoři nevěří.

(Zdroj: The Economist)