„Většina lidí nechápe, že „trhy“ jsou ve skutečnosti 22 – 27letí absolventi ekonomických škol, zuřivě tvořící chaotické tradingové strategie v Excelu. Zodpovídají se nadřízeným, kteří jsou tak o pět let starší než oni. Navíc mají mentalitu a pravděpodobně i inteligenci žáků prvních ročníků škol středních. ... Chléb a hry lidu, kokain a prostitutky trhům.“
Zamyšlení Kevina O’Rourka, z něhož je výše uvedené vystřiženo, má zajímavý náboj. Konec konců, trhem se zaklíná kde kdo. Počínaje tvůrci ekonomických politik a konče trhem samotným. Jeho jménem jsou nyní prosazovány politiky fiskálních úspor, vzýván efekt bohatství, atd. A uvedená, evidentně trochu extrémní, charakteristika v sobě má implicitně jakousi výtku, že na tomto trhu, který hýbe globální ekonomikou, neoperují nějací moudří kmeti, jakási rada starších. Byli bychom na tom ale lépe?
Pokud se podíváme na aktuální tržní téma číslo jedna – tedy kvantitativní uvolňování, vidíme, že názory těchto ekonomických kmetů jsou tak rozdílné jak jen mohou být. Pokud pohlédneme trochu stranou na fiskální stimulaci, ekonomičtí guru jsou v hlubokém rozkolu nad jejím hodnocením a tím, jaké kroky by měly být provedeny dále. Dobře, asi výjimky. Podívejme se tedy na evergreen globální ekonomiky – podhodnocené renminbi a Čínu vysávající poptávku ze zbytku světa. Ovšem proti této „krugmanovské“ charakteristice můžeme ihned postavit pana Roache, který Američanům radí, aby nedělali z komára velblouda a udělali si pořádek doma.
Můžeme jít dál, od zkušených investorů, hovořících dokola o novém normálu, až po realisticky optimistické (a stejně tak zkušené) černoskalníky. Podívat se můžeme také na dlouhý seznam „úchylek“ od neexistujícího racionálního chování, vytvořený behaviorální ekonomií. Nikdy jsem na něm nespatřil nějakou úchylku závislou na věku. Tím nemyslím, že by se s věkem neměnily naše „rozhodovací vzorce“, že by šlo o jejich optimalizaci, bych si ale tvrdit nedovolil.
Nějak se mi tedy v tomto krátkém seznamu nedaří najít ostrý protiklad k oněm přestárlým pubescentům, kteří jsou údajně tím trhem, který hýbe globální ekonomikou. Jinak řečeno: na křižovatce se o dalším směru vlevo, či vpravo budou dohadovat stejně, jako lety a zkušenostmi protřelí tržní kmeti. Jedni ještě nic nevědí, druzí už nic nevědí a všichni si myslí, že ví všechno. A konečný směr bude nakonec v obou případech vybrán na základě nějakého naprosto podružného detailu. To samozřejmě neospravedlňuje některé do očí bijící excesy Wall Street. Ale laviny v Himalájích spouští let motýla v Brazílii a Soros zaútočil na libru, protože ho začaly bolet záda.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.