Společnosti Ares, která má 37 miliard dolarů investovaných v private equity, Canyon Partners, která má v alternativních investicích 18 miliard dolarů, a malá investiční banka Imperial Capital sídlí všechny ve stejné budově v Los Angeles. A původ všech je spojen s investiční bankou Drexel Burnham Lambert, která po skandálu spojeném s insider tradingem zbankrotovala v roce 1990. Nejtalentovanější finančník této společnosti Michael Milken byl odsouzen na deset let, propuštěn byl ale po 22 měsících... Většinu obdržených bonusů musel zaplatit na pokutách a vyrovnáních.
V 80. letech stála banka Drexel v popředí investičního bankovnictví a to díky své dominanci na trhu dluhopisů s vysokými výnosy, kde Milkem kraloval. Tyto tzv. „junk“ dluhopisy, nesoucí rating pod investiční úrovní, banka používala i v dalších oblastech investičního bankovnictví, jako jsou fúze a akvizice. V roce 1986 byla nejziskovější firmou na Wall Street. Pak ale padla pod tíhou právních bitev a pokut spojených s údajnými podvody na trhu. Vynucený odchod Milkena znamenal ztrátu největšího zdroje příjmů, celý trh s junk dluhopisy se navíc na konci 80. let dostal do problémů kvůli rostoucím sazbám, defaultům a nové regulaci.
V roce 1990 dosahoval celkový objem vydaných junk dluhopisů 150 miliard dolarů. Nyní dosahuje asi 1 bilionu dolarů. Během recese se tento segment trhu nacházel pod tlakem, nyní ale opět roste, stejně jako na počátku devadesátých let a na přelomu století. Emise v USA již tento rok dosahují 200 miliard dolarů a je jisté, že za celý rok 2010 bude dosaženo rekordu. Částečně to odráží obnovenou snahu nalézt v prostředí nízkých sazeb vyšší výnosy. Pomáhá i nižší počet defaultů. Jejich míra zůstala v roce 2009 a 2010 nad 8 % po dobu čtrnácti měsíců. Během předchozích dvou recesí nad touto hranicí vydržela po dobu 20 měsíců. Oživení trhu nyní umožňuje středně velkým firmám přístup k financím. Howard Marks, jeden z prvních klientů Milkena, nyní působí v čele společnosti Oaktree Oaktree a o tomto trhu říká: „Milken a Drexel pozvedli spekulativní dluhopisy s vysokým výnosem z okrajového segmentu na jeden z klíčových prvků finančního odvětví.“
Když Milkem na konci šedesátých let studoval na Berkeley, narazil na empirickou studii potvrzující jeho domněnku, že portfolio dluhopisů s vysokým výnosem ve své návratnosti předčí portfolio dluhopisů s investičním ratingem. A to i pokud se vezme do úvahy vyšší pravděpodobnost defaultu. Výnosový spread nad méně rizikovými dluhopisy totiž více než kompenzoval vyšší očekávané ztráty junk dluhopisů. Během recese v sedmdesátých letech se pak tyto dluhopisy ukázaly být překvapivě odolné a jejich investoři dosáhli vysokých výnosů. To otevřelo prostor pro následný růst velikosti trhu.
Milken pomáhal svým klientům vydělávat a oni se k němu vraceli zpět. Klíčem jejich věrnosti byl Milkenův závazek koupit či prodat v případě zájmu klienta dluhopisy, které banka Drexel upsala. Vytvářel jim tak likvidní trh a možnost prodat investici v případě ztráty zájmu o ní. To na trh přilákalo vzájemné fondy. Milkenovy přednosti spočívaly ve znalosti obchodovaných dluhopisů, což mu umožňovalo jejich správné ocenění, a v mimořádné znalosti portfolia jeho klientů, což mu pomáhalo nalézt nové kupce pro prodávané papíry.
Junk dluhopisy se staly důležitou zbraní při nepřátelských převzetích společností a dluhem financovaných akvizicích, které se staly populární v 80. letech. Banka Drexel byla schopna rychle sehnat tzv. mezzanine financování, které stojí mezi zajištěným bankovním úvěrem a rizikovým akciovým kapitálem. To činilo hrozbu převzetí důvěryhodnou a donutilo mnoho velkých firem snížit náklady a zvýšit zisky generované pro akcionáře s cílem zabránit převzetí. V roce 1989 tak sehnala i mezzanine financování ve výši 25 miliard dolarů na koupi RJR Nabisco firmou Kohlberg Kravis Roberts.
Schopnost získat rychle obrovské sumy ale budila strach ve společnostech napříč celými Spojenými státy. Ztráty pracovních míst přicházející často po akvizici financované junk dluhopisy zase vyvolávaly hněv politiků (že bylo díky těmto dluhopisům vytvořeno mnohem více pracovních míst v malých firmách, se často přehlíží). Drexel také představoval vhodného obětního beránka při úvěrové krizi, protože některé finanční instituce byly velkými investory na trhu junk dluhopisů.
Přes svůj negativní obraz ale Drexel změnil tvář korporátních financí a Wall Street. Dnes bere každý inovaci a dynamičnost jako samozřejmost, v sedmdesátých letech tomu tak nebylo. Přišel Milken a firma s vizí mohla získat kapitál. Dnes jsou díky němu i dluhopisy se spekulativním ratingem považovány za řádnou investici - pokud jsou k dostání za správnou cenu.
Uvedené je výtahem z „Drexel Burnham Lambert's legacy“.
(Zdroj: The Economist)