Mailová schránka sloupkaře Buttonwooda týdeníku The Economist se plní skeptickými ohlasy na nedávno spuštěné druhé kolo kvantitativního uvolňování:
Ted Scott ze skupiny správy fondů Foreign & Colonial píše:
Při absenci poptávky po úvěrech a jejich nabídky je nemožné, aby Fed napumpoval do ekonomiky dodatečnou likviditu. Keynes tomu říkal „tlačení na strunu“, tj. marná námaha. Mezitím jsou vytvářeny nebezpečné bubliny na trhu aktiv, a pokud bude Fed i nadále sledovat stejnou politiku, riskuje znehodnocení dolaru a příliš vysokou inflaci.
Michael Derks ze společnosti Fxpro považuje za zlé znamení růst výnosu dlouhodobých dluhopisů:
Kvantitativní uvolňování dosáhlo svých možností, jelikož trh již nevěří, že tato metoda může vyřešit deflační problémy americké ekonomiky. Pan Bernanke bude možná s velkou námahou přesvědčovat trhy o potřebě dalšího kola QE, až na to přijde. QE2 možná byl jeho poslední výstřel.
Neil Mellor z Bank of New York Mellon se bojí negativních dopadů na mezinárodní spolupráci:
Až příliš jasně se zdá, že svět nastoupil cestu směrem k rozsáhlým kontrolám pohybů kapitálu a k protekcionismu, jelikož jedním jistým místem doručení části nově tištěných peněz jsou zahraniční trhy s vysokým výnosem. Je proto ironií, že rozhodnutí Federálního výboru o spuštění QE2 ještě více zdůraznilo potřebu vymahatelné dohody na schůzi zemí G-20 a zároveň ten samý cíl posunulo ještě více mimo realitu.
Výmluvně situaci shrnuje Keith Wade ze Schroders:
Jedná se o klasickou kompetitivní devalvaci. Země, které své měny různým způsobem vážou na dolar, se kvůli QE2 budou pravděpodobně muset vyrovnat se zvýšeným přílivem kapitálových prostředků. Čína a mnoho dalších rozvíjejících se ekonomik nyní budou muset stále více bojovat s posilováním svých měn. Výsledkem bude pravděpodobně zvýšená likvidita na emerging markets, což vyvolá bubliny na trzích s aktivy a nakonec i vyšší inflaci.
Kroky Fedu si spojme s výsledky amerických voleb a je jasné, že Spojené státy příští rok nijak nepokročí se snižování rozpočtového deficitu. Obojný Kongres by tomu mohl zabránit, ale proč by se měl politik snažit zvyšovat daně a omezovat výdaje, když více než polovina (a možná vše) rozpočtového deficitu bude financována tištěním peněz? Očekávejme více schodků a rostoucí obavy z toho, že nevysloveným cílem toho všeho je roztočit kolo inflace.
(Zdroj: The Economist)