Aktualizováno Dnešním dílem školy investora se dostáváme k prvnímu ze dvou témat, která se týkají investičního rozhodování ve vztahu k nákupu či prodeji konkrétního investičního instrumentu. A začínáme hned tím, které mnoho laiků přirovnává k věštění z kávové sedliny nebo čajových lístků – technické analýze.
Ta je v literatuře definována jako analytický přístup, zabývající se odhadem a předpovídáním budoucích pohybů cen na základě studia tržních dat z minulosti (zejména cen a zobchodovaných objemů). Pokud se oprostíme od přehnané akademičnosti, cílem technického analytika je identifikovat cenové formace a trendy vyskytující se v minulosti a využít jich v předpovídání možného budoucího vývoje.
Technická analýza není novinka, první zmínky o této metodě se objevují již v 17. století v popisech Josepha de la Vegy, věnujících se chování holandského trhu. Nejstarší zmínky z oblasti Asie jsou připisovány Homma Munehisovi, který položil základy nyní tak oblíbených svíčkových grafů.
Jak již bylo řečeno, technická analýza se zaměřuje na studium grafů pohybu cen a zobchodovaných objemů jednotlivých finančních či komoditních aktiv. Cílem je – kromě jiného - na těchto grafech identifikovat náznaky notoricky známých formací, například „hlava-ramena“ nebo „dvojitý vrchol“. Do arzenálu technického analytika však dále patří záplava indikátorů (např. klouzavé průměry, relativní síla), linie podpory a odporu („support“ a „resistance“), obchodní kanály či exotické koncepty jako „prapory“. Dlužno dodat, že neexistuje jenom jedna metoda technické analýzy a mnoho analytiků a obchodníků jich kombinuje více. Na trhu najdeme zastánce svíčkových grafů, Dow Theory nebo Elliottových vln.
Všichni techničtí analytici se nicméně shodují na několika základních principech:
Cenový vývoj odráží vše. Na základě premisy, že cena a cenový vývoj obsahuje všechny relevantní informace vyslovují zastánci technické analýzy hypotézu, že není třeba dělat další fundamentální analýzu. Podle jejich názoru momentální zprávy a události stejně nemají sílu signifikantním způsobem ovlivnit cenu daného finančního aktiva.
Ceny se hýbou v soulasu s trendem. Techničtí analytici jsou dále názoru, že se ceny aktiv obvykle hýbou jedním směrem – vzhůru, dolů či „do strany“. Na základě této premisy vzniklo několik studií tzv. „obchodních kanálů“, které mají za cíl předpovědět právě takovéto trendové chování resp. jeho změny.
Historie má tendenci se opakovat. Techická analýza je názoru, že investoři kolektivně opakují chování investorů, kteří na trhu působili před nimi. Emoce investorů na trhu mohou být pro technického analytika nepochopitelné či iracionální, ale nelze popřít jejich existenci. Vzhledem k objektivní četnosti takovéhoto chování tak technický analytik věří, že se postřehnutelné a předpověditelné formace na grafu nakonec objeví a on jich bude schopen ziskově využít.
Technická analýza se však neomezuje jen na studium grafů, ale vždy bere v úvahu také cenové trendy. Mnoho analytiků proto pravidelně monitoruje průzkumy investorského sentimentu a zaměřuje se na známky změny trendu – z růstového na klesající a naopak. Pokud dosahuje býčí/optimistická nálada investorů maxima, lze například čekat obrat trendu a pokles. Vysvětlení je prosté: jsou-li všichni optimističtí, lze usuzovat, že mají předmětná aktiva nakoupena a sází na jejich další růst. V takovém okamžiku však zbývá jen málo dalších potenciálních kupců, kteří by cenu vyhnali ještě výše a proto lze (obvykle správně) předpovídat obrat trendu o propad cen.
Detailní popis všech technických indikátorů naleznete v kapitole Technická analýza.