V minulém článku v rámci školy investora jsme se věnovali technické analýze, která představuje jeden ze základních rozhodovacích pilířů při investičním rozhodování. Její těžiště leží ve studiu grafů, mapujících pohyby cen a zobchodovaných objemů. Dnes se naopak budeme věnovat kategorii, kterou cenový pohyb finančních aktiv zajímá jen velmi okrajově – fundamentální analýze.
Na úvod opět trochu definiční teorie. Fundamentální analýza je proces, zabývající se rozborem finančních výkazů společnosti, jejího managementu, konkurenčních výhod, konkurence a tržního prostředí. Analýza jako taková je prováděna na základě současných a historických dat, jejím cílem je však poskytnout výhled. Motivy pro fundamentální analýzu mohou být různé: a) ocenění akcií dané firmy a vyslovení názoru na budoucí vývoj, b) osvěžení obchodního plánu firmy a výhledu hospodaření společnosti, c) zhodnocení efektivity managementu a jeho přínosu pro hodnotu firmy či d) ohodnocení kreditního rizika.
Fundamentální analýza je používána různými typy portfoliových investorů:
Buy and Hold (koupit a držet). Investoři tohoto typu věří, že nalezení správné firmy se stabilním a ziskovým obchodním modelem napomůže růstu hodnoty jejich aktiv tak, jak roste hodnota takovéto firmy. Fundamentální analýza jim pomáhá takové firmy identifikovat a snižuje tak pravděpodobnost fatální chyby v investičním rozhodování.
Kontrariánští investoři. Jde o investory, kteří „jdou proti proudu“ a snaží se své prostředky investovat v rozporu s obecným přesvědčením. Fundamentální analýza jim umožňuje vytvořit si vlastní názor na hodnotu určité společnosti, bez ohledu na převládající názor trhu.
Hodnotoví investoři. Obvykle omezují své investice a pozornost na podhodnocené společnosti ve víře, že „z příkopu se již níže spadnout nedá“. Analýza firmy z pohledu fundamentu jim takové příležitosti umožňuje identifikovat.
Analýza samotná má dva způsoby, jak může být prováděna – odshora dolů (top-down) či odspoda nahorů (bottom-up). V prvním případě investor začíná nejprve zkoumat globální ekonomické prostředí, národní i mezinárodní makroekonomické indikátory (HDP, ekonomický růst), inflaci, směnné kurzy, úrokové míry, produktivitu a ceny energií. V další fázi zužuje své zkoumání na regionální či sektorovou úroveň tržeb, cenovou hladinu, lokální a zahraniční konkurenci či bariéry pro vstup a výstup z daného odvětví. Až v poslední fázi tohoto typu fundamentální analýzy se snaží vyhledat vhodně oceněné adepty na zařazení do portfolia. Naopak druhý postup – „bottom-up“ – nejdříve začíná zkoumat konkrétní firmu, bez ohledu na průmyslové odvětví či geografický region.
Jak však taková fundamentální analýza vypadá a jaké jsou jednotlivé kroky? První a zcela zásadním krokem je zkoumání finančních výkazů společnosti za použití standardních poměrových ukazatelů. Analytik se musí dívat na vyplacené dividendy, provozní cash-flow, nově vydané akcie a finanční resp. refinanční potřeby firmy. Dalším krokem je sestavení valuačního modelu, nejčastěji používaná metoda je metoda diskontovaného cash-flow. Ta počítá současnou hodnotu budoucích a) dividend vyplacených investorovi, b) zisků společnosti a c) peněžních toků firmy. Výsledkem je v případě akciových společností tak zvaná cílová cena akcie, která indikuje, kde by se cena akcie „měla pohybovat“ na základě v současnosti známých údajů.