Řecko musí na cestě ke své budoucnosti podstoupit dva klíčové kroky: cestou deflace zvýšit svoji mezinárodní konkurenceschopnost a vypořádat se s mnohaletým problémem rozsáhlého a neefektivního státu, který není schopen ani zajistit řádný výběr daní. Uvedl to hlavní ekonom v Banque Saudi Fransi John Sfakianakis, který se se vzděláním z Harvardu a School of Oriental and African Studies pohybuje v roli hlavního ekonoma bank na středním východě a v arabském světě po řadu let.
„Postupná ztráta konkurenceschopnosti Řeckem je klíčovým problémem, který přitom není nikterak zdůrazňován. Je třeba proti němu zakročit deflační cestou, kterou země musí podstoupit pro svůj budoucí návrat k růstu“ uvedl Sfakianakis. Podle něj je třeba vyrovnat rostoucí konkurenceschopnost s rostoucím dluhem. „Prostá káva v Aténách dnes stojí čtyři eura, nelze dosáhnout mezinárodní konkurenceschopnosti, když příliš mnoho platí všichni za vše,“ dodal k prvnímu z dle něj klíčových problémů Řecka.
Za druhou fatální věc označil efektivnost státu a jeho schopnost vybírat daně. „Na jedné straně klesá zdanitelný příjem firem kvůli krizi, ale druhým mnohem vážnějším problémem je efektivita a vymahatelnost výběru daní. V minulosti nějakým ze způsobů obcházel daňovou povinnost v podstatě každý Řek a vláda nebude schopna toto zlomit v v blízké době,“ uvádí Sfakianakis. Vyhýbání se daním je poměrně rozšířené na úrovni nevykázaných osobních příjmů, traduje se ale například i otázka mnohaleté „rozestavěnosti“ řady staveb, včetně plně obsazených turistických, protože do doby jejich dokončení z nich není placena daň.
Po problémech s(e zdvořile řečeno) nepřesnými statistikami v minulosti země musela oznámit, že i vlivem výpadku daňových příjmů nebude schopna naplnit letošní cíl rozpočtového schodku, dojednaný s EU a MMF. Rakousko jí kvůli tomu pohrozilo neuvolněním další části finanční pomoci. Řecké zadlužení má dále narůst z letošních odhadovaných 143 % HDP na 153 % v roce 2011. „Když máte takovou výši dluhu a takové tempo jeho růstu, je nepochybné, že recese ekonomiky bude trvat i v roce 2012,“ uvedl Sfakianadis. Přesto uvedl, že pro Řecko je výhodnější udělat vše proto, aby zůstalo pod deštníkem EU a eurozóny, byť za jeden z klíčových důvodů současné dluhové krize označil neschopnost jejího efektivního řízení v minulosti i nyní.
„V jádru současné dluhové krize eurozóny je jasná krize jejího vedení. Francouzi jdou správnou cestou, jsou schopní, ale ne největší. Němci jsou největší a chtěli by vést, ale zároveň k tomu nejsou plně ochotni,“ míní Sfakianadis. Němci by podle něj měli být velmi opatrní ve svých nedávných vyjádřeních (zejména slova Merkelové o přenesení části zodpovědnosti na držitele vládního dluhu problémových zemí). „Řecká krize se nemusela rozvinout, kdyby Němci jednali rychleji a také důrazněji kontrolovali svůj vlastní vývoj,“ poznamenal Sfakianadis. Dodává, že samozřejmě vedení EU a eurozóny není jediným vnějším důvodem, který stojí za problémy Irska a Řecka, které vidí postavené na zcela odlišných zdrojích. „V Irsku jde jednoznačně o krizi bank a privátního sektoru a masivní předlužení. V Řecku jde o krizi státu. Jeho chapadla se příliš rozmohla směrem k obrovské neefektivnosti a neschopnosti řešit problémy země,“ uvedl.
„Je nepochybné, že EU v květnu záchranou Řecka učinila správný krok, ale kvůli zamezení rozpadu ‚ducha smlouvy EU‘ za cenu odsunutí problému do budoucna,“ míní dánský ekonom Jacob Funk Kirkegaard z Peterson Institute for International Economics. „Tvrdé podmínky MMF jsou pro Atény léčbou, ale ještě mnohem bolestivější budou pro mnohem bohatší Irsko. Evropa se v budoucnu bude potýkat s novými verzemi řeckého socialisty Papandrea, který dominoval politice země po celá 80. a 90. léta. Verzemi, které přivedou zemi na okraj propasti a pak sami zmizí v Monaku nebo jinde. EU musí vsadit na prevenci morálního hazardu jako důležitějšího kroku vedle ujednání po samotné krizi,“ říká Kirkegaard. Politická rezistence podle ekonoma logicky poroste k každou další nucenou záchranou a u zemí, jako je Irsko se 120 % HDP průměru EU bude politicky zcela neprůchodná (možná i proto je snaha pomoc formulovat jako bankovnímu sektoru a ne zemi jako takové). „Růst odporu bude exponenciální a po Slovensku se objeví další Robin Hood, který za zemi chudší než Řecko a bezesporu než Irsko takovou pomoc odmítne,“ říká ekonom.
V samotném Německu na soudní schválení čeká role německé vlády v záchranném mechanismu EFSF. I zde při pohledu na v budoucnu vynaložené peníze může zásadně rozhodnout absence nápravných opatření pro země žádající pomoc. „Myšlenka automatických sankcí pro „rozpočtové hříšníky“ ale cestou k zamezení morálního hazardu není,“ míní Kirkegaard. A v kontastu se Sfakianadisem se staví právě za německý návrh spoluzodpovědnosti investorů za investice do dluhu takových zemí. „Finanční trhy musí předem vědět, že v budoucnu nebudou ochráněny penězi daňových poplatníků EU a bude existovat jasný mechanismus, který řekne, že privátní sektor v budoucnu na tento morální hazard vsadit nemůže,“ uvedl ekonom. Důvody vidí přinejmenším dva: S takovým mechanismem v budoucnu nebude možné a nutné přesouvat špatná aktiva z bank do „špatných bank“ vlád. Restrukturalizaci dluhu v budoucnu takový mechanismus nasměruje na skutečné investory, a ne na rezidenty a daňové poplatníky dalších zemí.
(Zdroj: CNBC, Bloomberg, Peterson Institute for International Economics)